V letošním ročníku se zase vrátil se svými spoluhráči na bednu. K bronzu opravdu velkým podílem přispěl také Lukáš Petržela, který se snažil nejen tvořit, ale i sám skóroval, byl vidět i v nejtěžších zápasech. Ocenění pro nejlepšího hráče turnaje tak skončilo ve správných rukou.
* Jaký byl letošní ročník turnaje?
„Za mě zase velmi vydařený turnaj. Letos naštěstí vyšlo i počasí, které bylo téměř ideální. Zase se podařilo sehnat všech patnáct mužstev a byla tam jako vždy znát kvalita. Když už ve skupině musíte hrát naplno, aby se vůbec dalo postoupit.“
* Vypadli jste v semifinále po penaltovém rozstřelu, což logicky hodně mrzí. Berete i třetí místo?
„Mrzelo nás to hodně, ale zase jsou stále horší věci než prohraný penaltový rozstřel. Už tak jsme stav srovnali těsně před koncem zápasu, a ještě jsme mohli v posledních sekundách inkasovat, ale penalty už jsou loterie. A tam byl soupeř zkrátka přesnější. Třetí příčka je však také dobrá a jsme rádi, že jsme se na bednu vůbec dostali.“
* Stal jste se nejlepším hráčem. Potěšila vás tato cena?
„Upřímně nevím, zda si ji opravdu zasloužím, byla tady celá řada dobrých a kvalitních fotbalistů, kteří by si to také zasloužili. Celkově si jí však vážím a beru to také jako týmovou trofej, protože bez spoluhráčů by to nešlo.“
* Některé souboje byly velmi vyhecované. Nebylo to podle vás i trochu přes čáru?
„Řekl bych, že to bylo zhruba jako vždycky. Tu a tam se tedy objevil nějaký souboj, co už by se hodil spíše do jiných sportů, ale jinak to k malému fotbalu zkrátka patří. Menší hřiště znamená více soubojů a vyhrocená atmosféra ukazuje, jak moc nechce nikdo prohrát. Je to třeba vidět i na našem mužstvu, od prvního zápasu myslíme na vítězství v turnaji a pak nás to možná trochu svazuje. Kdybychom si šli radši jen zahrát fotbálek, třeba by nám to šlo o něco lépe.“
