Prostějovský mládežnický hokej má nové vedení, když do jeho čela nastoupila Martina Marková (na snímku). Dosavadní členka výkonného výboru SK Prostějov 1913 se na post předsedkyně posunula po rezignujícím Marku Černoškovi. „Pro mě osobně samozřejmě situace přináší větší zodpovědnost, de facto tu největší možnou. A navrch ještě intenzivnější pracovní vytížení.
Na fungování klubu se ale podílím již od jeho samého počátku a dobře vím, co vše tato práce obnáší,“ nestrká Martina Marková hlavu do písku. Jedním dechem však zdůraznila, že se na chodu klubu podílí mnohem více lidí. „Co se týče vedení klubu, tak to vždy bylo, je i nadále bude jednoznačně týmovou prací, protože o všech zásadních otázkách rozhoduje kolektivní orgán – tedy výkonný výbor,“ klade důraz na týmovou práci nová první žena mládežnického hokeje v Prostějově. Jejím nástupem do funkce se navíc přepsala historie. Ještě nikdy totiž tvrdým hochům na bruslích nevelela žena.
* Jste novou předsedkyní mládežnického hokeje v Prostějově. Jak vám to zní? A co pro vás tento fakt znamená?
„Je to především velká zodpovědnost a obrovské množství práce. Na obojí jsem ale zvyklá po celou dobu existence klubu, což je v tuto chvíli již pět let. Nutno říct, že práce je čím dál víc, není čas přemýšlet o tom, jak komu zní pojem ‚předsedkyně mládežnického hokeje´. (úsměv) Nezasvěcení jsou možná překvapeni, ale všichni ostatní, kteří jsou s klubem více či méně spjati, mě i mou práci velmi dobře znají.“
* Asi nikdy jste neměla tak vysoké funkcionářské ambice, jak se v nové roli cítíte?
„To máte pravdu, po ničem takovém jsem nikdy netoužila. Už z toho důvodu, že obecně vůbec neřeším, kdo má jakou funkci, pozici nebo titul. Zajímá mě, jakou práci člověk odvádí a jak je užitečný, v tomto případě tedy užitečný pro klub, kolik ze svého času je ochoten investovat ve prospěch mládeže a v jaké kvalitě. Já jsem se vždy snažila klubu věnovat maximum, na tom se nic nemění.“
* V klubu působíte od jeho počátku, tudíž všechny zákonitosti znáte. Je přesto něco, co se pro vás – kromě větší zodpovědnosti – změní?
„Fungování klubu není záležitostí jednotlivce, je to týmová práce, přesněji řečeno spolupráce vedení klubu – v našem případě výkonného výboru, šéftrenéra, sekretáře a trenérů jednotlivých kategorií. Samozřejmě zodpovědnost za konečný výsledek této práce pak ‚de jure´ nese statutární zástupce klubu, který by měl činnost klíčových lidí v klubu koordinovat a starat se o dobrou komunikaci uvnitř klubu i navenek vůči rodičům hráčů a širší veřejnosti.“
* S jakým cílem se funkce ujímáte? A jaké máte vize do budoucna?
„Je potřeba dobře sladit práci těch, kteří mají každodenní provoz klubu na starost. O všech zásadních otázkách rozhoduje kolektivně výkonný výbor ve složení Radek Mudrla, Pavel Kumstát a já. Mým úkolem je zajišťování chodu klubu v tom nejširším slova smyslu, tedy po stránce organizační, ekonomické, administrativní. Čistě hokejovou administrativu a vše související se soutěžemi zaštiťuje Michal Janeček jako sekretář klubu. Záležitosti sportovního managementu svěřil výkonný výbor klubu po odchodu Marka Černoška do rukou šéftrenéra Filipa Smejkala. Takto se nám tedy po pěti letech existence klubu ustálila organizační struktura, v jehož počátcích bylo pouze zhruba čtyřicet registrovaných dětí a několik trenérů, přičemž nyní už počet hráčů pomalu šplhá až ke třem stům. Trenérský tým v průběhu pěti let rostl a obměňoval se. Je ale nezbytné ho ještě více stabilizovat, doplnit a vytříbit, aby se nám lépe pracovalo v této i v nadcházejících sezónách. Řady našich trenérů doplnil v srpnu Václav Meidl, který bude působit u ročníku 2011, a aktuálně řešíme angažmá dalšího trenéra s B licencí pro žákovské kategorie.“
* A co je naopak vaším nejbližším úkolem?
„Být dobře organizačně připraveni na začátek soutěží, které v uplynulých dnech právě odstartovaly, znovu de facto obnovit plnohodnotný běžný provoz klubu a tréninkový proces. Děje se tak téměř po roce, protože loňská soutěžní sezóna byla zastavena v polovině října 2020, a v důsledku uzavření vnitřních sportovišť jsme pak byli na prostějovském ledě pouze čtrnáct dní v prosinci, pak už bohužel vůbec. Už v srpnu to byly zatěžkávací zkoušky, kdy proběhly tradiční pětidenní příměstské kempy pro všechny kategorie vyjma přípravky, které během čtyř srpnových týdnů absolvovalo zhruba sto šedesát hráčů. Souběžně s organizací kempů jsme se přesouvali do nového zázemí a ladili veškeré provozní záležitosti.“
* Jak se z vašeho pohledu změna rodila? A co vůbec říkáte na odstoupení Marka Černoška?
„Markovo rozhodnutí respektujeme, změnu v předsednictví i ve složení výkonného výboru jsme diskutovali poměrně dlouho, nejedná se o žádný náhlý a nepředpokládaný krok. Samozřejmě Markovi patří veliké díky za vše, co pro klub udělal, vznik SK PROSTĚJOV 1913 bude vždy se jménem Marek Černošek neodmyslitelně spjat. Marek má v úmyslu dál v klubu působit, a sice jako trenér, přičemž není pochyb o tom, že má v této roli hráčům co nabídnout.“
* Bude jeho osoba ve výkonném výboru nahrazena? A případně kým?
„Jak jsem již zmínila, v tuto chvíli zůstává výkonný výbor tříčlenný. Rozšíření počtu členů výkonného výboru v budoucnu nevylučujeme, ale v nejbližší době jej neplánujeme.“
* Jak moc se na prostějovském mládežnickém hokeji podepsala koronavirová pandemie?
„Jednoduše řečeno, zabrzdila činnost klubu, hokejisté prostě potřebují trénovat na ledě. Jakkoli jsme se samozřejmě snažili s hráči neustále pracovat, vždy v kontextu platných omezení, tak tréninky na suchu, což byla ta lepší povolená varianta, nebo v rámci rozesílání plánů, videí a podobě, což se dělo v době úplného zákazu společných aktivit. Nic z toho ale nenahradí práci s hráči na ledě. V lednu a únoru jsme každodenně vyjížděli k tréninkům na venkovních kluzištích, a to sedmdesát i sto dvacet kilometrů daleko od Prostějova. Nesměli jsme jezdit společně autobusem, museli se angažovat rodiče, kteří hráče obětavě vozili, za což klobouk dolů před nimi. I tyto tréninky byly poznamenány omezeními v podobě povolených počtů hráčů na ledě, trénovalo se tudíž opravdu v dosti ‚nouzovém´ režimu, nicméně jsme měli alespoň takto na ledě kategorii dorostu, žákovské kategorie, pátou, čtvrtou a třetí třídu.
Vůbec jsme se však nemohli věnovat nejmenším dětem z přípravky, u nichž by bylo nesmyslné, aby jezdily takovéto vzdálenosti na trénink, a navíc přítomnost rodičů při tréninku této kategorie by v důsledku omezujících opatření nebyla možná. Absence tréninků na ledě pro naše benjamínky a naprosté znemožnění kontaktu s nimi jsou i zpětně opravdu skličující záležitosti. Po jarním rozvolnění jsme proto zařadili tréninky suché přípravy i těchto nejmenších dětí, které k naší radosti dorazily v poměrně solidním počtu.“
* Co z toho vyplývá?
„Domnívám se, že skutečný dopad koronavirové pandemie můžeme pocítit až teď na podzim, jakmile se obnovila školní docházka a hráči jsou plně zatíženi i jinými povinnostmi, nejen účastí na tréninku, jak tomu bylo v květnu a červnu v rámci letní přípravy, když školní výuka probíhala pouze on-line. Nicméně jak letní přípravu, tak srpnové kempy absolvovalo stejné množství hráčů jako před ‚pandemií´. Vyjma kategorie juniorů k žádnému výraznému úbytku hráčů u nás v klubu nedošlo.“
* Co je tedy v současnosti největším problémem k řešení?
„Trápí nás, a poněkud nás zaskočil, zmíněný úbytek hráčů v juniorce. Několik hráčů, kteří absolvovali letní přípravu, nám v srpnu oznámilo, že s hokejem končí. Do jisté míry je to také důsledek koronavirové pandemie, každopádně počet hráčů v této kategorii uspokojivý není. Situaci řešíme hostováním hráčů z jiných klubů, nicméně nás početní stav v této kategorii netěší.“
* A co vám naopak dělá největší radost?
„Těší nás, že v ostatních kategoriích je situace naopak veskrze optimistická. Například v dorostu máme v tuto chvíli pětadvacet hráčů, což je poměrně výrazná a pozitivní změna oproti předchozím sezónám. Těší nás také pravidelné zařazování našich hráček jako Anežka Hračová, Bára Hračová a Aneta Florýková do pozvánek na reprezentační srazy a věříme, že se holkám bude i nadále tak dařit. A samozřejmě jsme nadšení z toho, že nové zázemí pro hráče v podobě šaten, posilovny a tělocvičny už není jen snem, ale příjemnou realitou. V podstatě máme možná největší radost z toho, že po prapodivném roce jsme začali zase standardně trénovat a hrát. S otevřením škol pak můžeme konečně pracovat i s našimi prvňáčky a druháčky v hokejových třídách.“
* Jsme na prahu startu nové sezóny, v jakém stavu je tedy SK 1913?
„V klubu je dvě stě třicet registrovaných hráčů, soutěže hrajeme v kategoriích juniorů, dorostu, starších žáků, mladších žáků, přičemž zde s ohledem na počet hráčů máme přihlášeny dva týmy, hrají páté třídy a potom minihokejová družstva čtvrté až druhé třídy, vždy se dvěma týmy v ročníku. Věříme, že žádný razantní úbytek nenastane, a navíc plánujeme náborové aktivity, abychom mohli přivítat v klubu další a další nejmenší hokejisty.“
* Stanovujete před jednotlivé týmy konkrétní cíle?
„Ano. Obsah sportovní přípravy a cíl se v každé kategorii liší. Omlouvám se, toto je spíše otázka na šéftrenéra klubu Filipa Smejkala, který by ji zodpověděl detailněji.“ (úsměv)
* Co SK 1913 v nejbližší době plánuje?
„Se zahájením provozu škol a školek bychom se chtěli zaměřit na náborovou činnost, v rámci celorepublikové akce chceme všechny nováčky přivítat tento čtvrtek třiadvacátého září od 15:45 hodin, kdy proběhne na zimním stadionu tradiční akce s názvem Pojď hrát hokej pro naprosté hokejové začátečníky. A samozřejmě budou probíhat víkendové tréninky přípravky, i na ty zveme všechny, kteří chtějí hrát hokej či se prostě jen naučit bruslit. Zapůjčení kompletní výstroje je v našem klubu samozřejmostí a probíhá zdarma. Přivést nejmenší děti k hokeji je jednou z priorit klubu, a proto tuto materiální podporu poskytujeme od počátku založení SK 1913 a budeme v ní i nadále pokračovat, abychom rodičům cestu ke sportování dětí co nejvíce usnadnili. Členské příspěvky v kategorii přípravky vždy byly, jsou a budou v našem klubu na bázi dobrovolnosti. Co se týče tréninků na ledě u starších kategorií, chtěli bychom hráčům, kteří budou mít zájem, nabídnout mimo klubové tréninky ještě možnost individuální přípravy v novém formátu. Právě ještě v září bychom chtěli tuto ‚hokejovou školu´ odstartovat.“
* Oddíl už může využívat nových prostor. Jak momentálně fungujete?
„Nové zázemí je naprostá pecka. Jsme všichni nadšení. Možnost využívat tělocvičnu, vybavenou posilovnu, šatny všech kategorií na jednom místě, nikoliv roztroušené po všech koutech zimáku, dvě střelnice, toto vše našim trenérům a hráčům usnadní práci a přispěje k vyšší kvalitě sportovní přípravy. Ráda bych využila dané příležitosti a za všechny děti, rodiče a klub touto cestou poděkovala všem, kteří se o vybudování nového zázemí zasloužili. Zařízení svojí vysokou úrovní bude sloužit nejen nynější, ale i budoucím generacím.“
* Máte v hlavě ještě nějaké další plány, nebo bude z vašeho pohledu vše v pořádku?
„Vždy mám a vlastně máme v hlavě nějaké plány...“ (smích)
* Co spolupráce se školami, vše funguje dle nastavení, nebo se vyskytly problémy?
„Klub v minulém roce ještě před nástupem pandemie navázal spolupráci se základní školou v ulici Dr. Horáka a uvedl v život projekt hokejových tříd. Děti z první třídy jsme třikrát týdně vozili autobusem na tréninky na zimní stadion a rodičům tak odpadly nemalé starosti, jak své potomky dopravovat na tréninky v brzkých odpoledních časech. Při existenci jediné ledové plochy v Prostějově a počtu trénujících kategorií nemáme jinou možnost než začínat s tréninky nejmenších v době, kdy jsou rodiče hráčů ještě v práci. Hokejové třídy jsou řešením této situace. Vloni, v důsledku uzavření vnitřních sportovišť a následně i škol, jsme si provoz hokejové první třídy mohli vyzkoušet jen něco déle než měsíc. Věříme, že letos bude situace odlišná. Ze školy budou třikrát týdně jezdit děti ze druhé a první třídy a díky prostorám nové budovy šaten budou moct v tyto dny vždy absolvovat jak trénink na ledě, tak trénink na suchu, vše na jednom místě, v zázemí zimního stadionu.“
* Hodně se v poslední době hovoří o roli rodičů v mládežnickém sportu. Jak je na tom v tomto směru SK 1913?
„Role rodiče je poměrně zásadní. Pokud funguje spolupráce rodič–trenér, potažmo klub, je to pro dítě velký přínos. Hokej je týmový sport plný emocí, rodiče se chodí dívat na tréninky, fandí svým potomkům na utkáních či turnajích. Je důležité, aby měli informace o tom, jakým způsobem a s jakým cílem jsou jejich děti ve věci sportovní přípravy trenérem vedeny, aby to pochopili a aby neudělovali – byť s dobrým úmyslem – dětem pokyny v rozporu s tím, co od nich vyžaduje kouč. Naši trenéři jsou vždy připraveni s rodiči v této věci komunikovat, vysvětlit, pomoct s problémem, pokud se nějaký vyskytne. V minulosti náš klub pro rodiče uspořádal na téma výchovy mladých sportovců přednášky, rodiče měli možnost si vyslechnout mentálního kouče Mariana Jelínka, regionálního trenéra Oldřicha Kališe, což byly přínosné akce, na něž bychom rádi v budoucnu navázali dalšími vzdělávacími aktivitami.“
* Zmínila jste emoce, řešíte hodně vypjatých situací?
„Samozřejmě jsou i situace, kdy se názor rodiče, jak má probíhat sportovní příprava jeho potomka, diametrálně liší od klubové metodiky, a ani vzájemná komunikace věc nevyřeší, potom dle mého názoru bohužel nemá smysl, aby takovýto hráč v klubu setrvával. Dítě je vždy zrcadlem svých rodičů, tak, jak je doma vychováváno, takový je i jeho přístup k tréninku, disciplíně, povinnostem. Trenér je samozřejmě také do jisté míry ‚vychovatel‘, ale v omezeném čase, který se svými svěřenci tráví, nemůže suplovat roli rodiče, jeho úkolem je vést hráče po sportovní stránce.“
* Prostějovský hokej se v minulosti pyšnil skvělými odchovanci, současnost je ale „spíše anonymní“ a profesionální hráče lze spočítat na prstech jedné ruky. Kdy bude SK 1913 generovat talenty?
„Klub jsme zakládali v roce 2016 a nejstarší hráči, které jsme v tu dobu museli odregistrovat z původního LHK Jestřábi Prostějov, jsou z ročníku 2007. Nyní tedy v deváté třídě. V sezóně 2017/18 jsme pak vzali pod svá křídla hráče z ročníků 2005 a 2006, nyní jsou to dorostenci. Bohužel počet hráčů všech těchto tří citovaných ročníků je v důsledku ‚fungování‘ původního klubu LHK Jestřábi Prostějov tristní. V dalších ročnících již máme uspokojivé počty dětí, tudíž vyšší konkurenci a lepší prostředí pro kvalitní práci. Jedná se o hráče ze žákovských kategorií, takže než dosáhnou juniorského věku, bude to ještě pár let trvat.“
* Je aktuálně na obzoru nějaký talent?
„Ano, určitě je. Prostějov se může těšit na budoucí talentované odchovance. (úsměv) Jmenovat bych ale v tuto chvíli nechtěla.“
* Máte při příležitosti tohoto rozhovoru nějaké osobní přání?
„Určitě. Aby se dařilo prostějovskému hokeji. A co se týče dětí a mládeže, aby kvalita jejich přípravy stoupala, aby naši hráči úspěšně reprezentovali naše město a byli hrdí na příslušnost k SK Prostějov 1913.“
MARTINA MARKOVÁ
* narodila se 3. dubna 1977 v Prostějově
* vystudovala Gymnázium Jiřího Wolkera a Právnickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci
* dvacet let pracuje v patentové kanceláři, specializace ochranné známky
* od roku 2016 působí ve výkonném výboru SK Prostějov 1913
* v srpnu 2021 se stala předsedkyní jediného mládežnického oddílu v Prostějově SK 1913
* je vdaná, má tři syny (14, 12 a 10 roků)
zajímavost: celé trio potomků se dalo na lední hokej, avšak kompletní útok vytvořit nemohou, neboť nejmladší Jan chce být brankářem
