Ani v letošním koronavirovém roce se nepřetrhla šňůra Wolkrova Prostějova, na kterou organizátoři z KK Duha navlékli již neuvěřitelný čtyřiašedesátý korálek. Jak letošní ročník viděli oni sami? A co pro ně bylo nejobtížnější? O tom i mnoha dalších věcech si Večerník povídal s vedoucí této městské organizace Pavlou Vaškovou.
* Co bylo na přípravě letošního ročníku Wolkrova Prostějova nejtěžší?
„Koronavirový rok je vždy trochu jiný. Hlavní nevýhodou je, že se vše připravuje pod obrovským časovým tlakem. V době, kdy už to bylo konečně možné, bylo nezbytné opravdu narychlo uspořádat okresní i krajská postupová kola a pak ty nejlepší protagonisty pozvat k nám do Prostějova. K tomu sloužil náročný časový harmonogram, jehož vytvoření leželo i letos na bedrech Martiny Drmolové, která to navzdory všemu i tentokrát bravurně zvládla.“
* V čem se lišil od těch předchozích?
„Asi největší novinkou bylo to, že jsme se s večerním programem přesunuli z nádvoří prostějovského zámku na zahrádku Kotěrova Národního domu. Měla jsem pocit, že všichni účastníci i návštěvníci se zde cítili o něco lépe než na zámku. Navíc není od věci se před lidmi z celé republiky pochlubit naší secesní perlou.“
* S kým jste na přípravě spolupracovali?
„Naším tradičním partnerem je agentura Nipos Artama spadající pod Ministerstvo kultury, která zajišťuje odborníky na umělecký přednes i divadla poezie a spolupracuje s námi i na doprovodném programu. Za sebe bych chtěla vyzvednout bezvadnou spolupráci s Městským divadlem v Prostějově, kam se vlastně přesunul prakticky celý program. Do příštích let se rýsuje i kooperace s prostějovským kinem Metro 70, na niž se těšíme.“
* Co vás osobně v programu zaujalo?
„Skutečně strhující pro mě bylo sledovat představení Divadla JEDL s názvem Vše mé je tvé, v němž hrál Saša Rašilov. Tato inscenace skutečně fascinujícím a zároveň velmi komorním způsobem zachytila vztah vězněného básníka Jana Zahradníčka a jeho ženy. Škoda že na ni nedorazilo více lidí z Prostějova...“
* Věříte, že se Wolkrův Prostějov příští rok vrátí do svého tradičního červnového termínu?
„Všichni v to doufáme. Září není ideální, Wolkrák v našem městě prostě patří k tomu červnovému času, kdy už je venku teplo a všichni se těší na prázdniny. Snad se to konečně povede. Nicméně bude záležet na věcech, které nejsou v naší moci.“