Od útlého mládí byl Dalibor Svrčina (na snímku) považovaný za velký talent českého tenisu. O jeho vývoj se pečlivě starali na prostějovských kurtech a trpělivě čekali, až se výrazně prosadí. Vítěz juniorské čtyřhry na Australian Open v roce 2019 se v mužské kategorii chvíli rozkoukával, v průběhu letošní sezóny pak ale ukázal, jaký má potenciál. Ještě v březnu tohoto roku byl na žebříčku ATP 863., v květnu mu patřila 800. pozice, po sérii úspěchů ale začal extrémně rychle stoupat nahoru a po srpnovém vítězství na challengeru v Praze se dostal na 334. místo. Aktuálně je na tom ještě o jednu příčku lépe. „Nějak se to sešlo. Po období, kdy jsem se trápil, se to konečně otočilo. Někdy se to přihodí, člověk se nesmí vzdávat a musí věřit,“ ohlíží se za posledními měsíci nadějný tenista, který se dlouhodobě připravuje v TK Agrofert Prostějov.
* Několik let se hovoří o tom, že patříte mezi velké talenty českého tenisu. Přesto vám chvíli trvalo, než jste se výrazněji prosadil. Neztrácel jste víru ve své možnosti?
„Pochybnosti má v sobě každý, zvlášť když se nedaří. Jde o to najít v sobě sílu do další práce ve chvíli, kdy to nejde. Věděl jsem, že přechod mezi muže nebude snadný. Pomohli mi lidé z mého okolí. Jsem bojovník, každé povzbuzení ale přišlo vhod. Společně jsme složité okamžiky zvládli, snad se všechno otočilo správným směrem.“ (úsměv)
* Dosavadním vrcholem bylo vítězství na pražském challengeru. Jaké byly vaše pocity s vítěznou trofejí?
„Měl jsem pochopitelně radost, současně jsem cítil i úlevu. Že se pořádně podařilo zúročit předchozí práci. Úspěch potvrdil, že jdu správnou cestou. V Praze to ale nebylo chvilkové vzepětí. Už delší dobu jsem hrál dobře. Na pražské pětadvacítce jsem byl v semifinále, v Mostě se už podobný turnaj podařilo vyhrát. Pak přišly postupy do čtvrtfinále na challengerech v Prostějově a španělské Segovii. Tak nějak to do sebe zapadalo. Postupně, krok za krokem. Nebyl to žádný blesk z čistého nebe.“
