Vyloženě letní náladu přivezl koncem srpna do Prostějova písničkář Jan Pokorný, mnohem známější pod svým uměleckým jménem Pokáč (na snímku). Do Prostějova zavítal již podruhé.

A dobře udělal, na náměstí T. G. Masaryka jej přivítal dav vesměs mladých lidí. Zaujmout však dokáže všechny věkové skupiny, písničky totiž hraje na témata ze života, a tak není divu, že se v poslední době stal velmi populárním. Částečně i tím, jak si na pódiu i ve své tvorbě dělá ve velkém srandu sám ze sebe i svých vrstevníků. Nešetří ani ironií. Jeho hity Mám doma kočku, V lese, Matfyzák na discu, Holky to objektivně lehčí maj, Nešahej na mě, Dej mi pusu, Probuzení či Úplně levej a další se hrají v rádiích od rána do večera. Náš rozhovor bezprostředně předcházel koncertu před radnicí, který proběhl v rámci festivalu Prostějovské léto 2021.

 

* Vy jste začal jako hudebník-profesionál trochu později, než je obvyklé. Co vás vedlo k tomu, že jste si řekl, že seknete s prací a jdete do muziky naplno?

„Ono to úplně přesně takto nebylo. Nejsem ten typ jako třeba Ed Sheeren, že prostě skončím školu a jdu na ulici, že si to vyhraju. Já jsem normálně chodil do školy, posléze na ´vejšku´. Vždycky mi šla matika a bavily mě počítače, tak jsem měl v plánu, že se stanu ajťákem. A postupně jsem si k tomu v nějakých šestnácti či sedmnácti letech začal brnkat na kytaru. A taky psát písničky. Dával jsem to na Bandzone, nikoho to ale moc nezajímalo. Pořád jsem ale psal, zkoušel, dával něco na YouTube. Zároveň s tím jsem ale pořád studoval vysokou školu, kterou jsem dodělal a po ní šel do práce. Už tehdy jsem ale v té práci nebyl pět, ale jen čtyři dny, protože jsem míval koncerty nebo někomu psal texty.“

* A jak to tehdy bral váš zaměstnavatel?

„S tím jsem přišel hned, zda by to nešlo mít to nastavené takto. V IT oboru je to často dost flexibilní, takže s tím byli úplně v pohodě. No a pak už ze čtyř dnů byly za rok tři, pak dva, jeden. Bylo to hodně o povinnostech, ne že bych si jen doma válel šunky. Ale pořád byl člověk někde na koncertech, psal písničky, točil klipy nebo dělal rozhovory. Už se to nedalo stíhat. Takže zaplaťpánbůh, že jsem nyní v situaci (zaklepe na stůl), kdy mě muzika živí, je to krásné. Ale i kdyby mě neživila, tak bych byl naprosto spokojený ajťák, protože mě to taky bavilo.

* Máte tu výhodu, že si vždy můžete říct: ´Tak, je načase přehodit výhybku...´

„Jako říct si to určitě můžu... Nevím tedy, jestli bych mohl třeba za pět let z fleku někde nastoupit jako počítačový expeert. Asi bych si musel ještě něco osvěžit. Ale v době youtubových tutoriálů může dnes člověk ledacos.“

* Vy jste znám tím, že skládáte o životě, jednou o vtipnějších, jednou o méně vtipných situacích. Třeba o nedostatku wifi signálu v lese. Jste taky ten typ turisty, složil jste písničku podle sebe?

„Já rozhodně v lese nechodím a nenaháním signál. (směje se) Nicméně už několikrát třeba při cestě vlakem, nebo když se člověk octne někde na okraji světa, tak jsem internet postrádal. A je to takové nepříjemné. Spousta lidí z mé generace a lidí mladších je zvyklá být imrvere na síti. Člověk se pak může cítit až nejistě, když se nemůže připojit. Na druhou stranu si ale musí uvědomit, že příroda dává zase jinou krásu. A o tom je právě ta písnička V lese. Že jsem v lese, je to tam hrozné, ale zase v klipu máme krásné stromy a nádhernou přírodu. Vše je o úhlu pohledu. Ale snažím se to popisovat, jak to vidím já a jak to asi vidí i má generace.“

* Hodně se ujala i píseň Mám doma kočku. Vy osobně jste milovník koček nebo celkově zvířátek?

„Mám celkově rád všechno včetně domácích mazlíčků. A moje bývalá přítelkyně byla velmi velkou milovnicí koček. Tak jsme si pořídili kočku...“

* A nedopadlo to soužití s ní dobře, co?

„Tak je trochu ostřejší, to je pravda. Ale máme ji se současnou přítelkyní pořád. A stále ji také máme stejně rádi. Je prostě taková, jaká je, má charakter.“ (smích)

* O čem se vám osobně píše a zpívá nejlépe?

„Nejlépe se mi píše o zajímavých tématech. Nejhůře naopak ve chvíli, kdy mě někdo poprosí, abych mu napsal song, třeba na zakázku. A dá mi úplně volnou ruku. To já právě nemám moc rád, protože jednou z největších výzev pro mě je nějaké zajímavé téma sehnat. Stejně jako se rozhodnout, jak píseň pojmout. Zajímavé pak je, že jsou jiné typy písniček, které zabírají na lidi, co mě třeba neznají. V takovém případě je dobré hrát skladby, kterým se lidé smějí, to je taková výrazná emoce. Kdežto když už posluchači ty písně znají, už se tomu vtipu tolik nesmějí. Tam je dobré mít v rukávu nějakou chytlavější melodii. Párkrát jsem už třeba hrál skladbu, která nebyla moc vtipná, a to na mě pak lidi divně koukali. (směje se) Pak to ale nasbíralo spoustu zhlédnutí, jelikož si ji pustili později, protože se jim zalíbila melodicky. Je to zajímavé a pořád objevuji, jak ta hudba vlastně funguje.“

* Je nějaké téma, které vás v poslední době obzvlášť oslovilo?

„Za poslední rok a půl je velkým tématem koronavirus. Samozřejmě jsem se tomu chtěl původně nějak vyhnout. Ale od toho prostě nebylo úniku.“

* Vy navíc nejen v souvislosti s pandemií glosujete do rádia.

„Vůbec to přitom původně nebylo v plánu. Ale ty rychlovky, co tam hraju a zpívám, jsme začali zrovna v době, kdy začal řádit koronavirus. Takže polovina z nich je covidových. Na to se ale taky píše docela dobře. Občas ze mě vyšlo něco smysluplného. Ale zároveň si myslím, že to není téma navěky. A asi budou lidi rádi, když s podobným tématem skončím a začnu psát úplně o něčem jiném.“

* Takže za rok už od vás o koronaviru neuslyšíme?

„No, to by i mě samého zajímalo. Pokud ale koronavirus skončí a za rok už na něj budeme jen vzpomínat, tak si myslím, že bude čas zpívat o něčem jiném.“

* Zmiňoval jste hraní a zpívání v kavárně. Jaké prostředí vám při koncertě sedí nejvíce?

„Zase bych to rozdělil. Když je publikum, které písničky nezná, tak preferuji klidné prostředí na sezení, kde lidé mohou o to více vnímat texty, které jsou docela podstatné – není to muzika na paření, spíš na poslech a buď se to líbí, nebo ne. Ale zase když lidi texty znají, tak mám rád, když můžou vstát, trsat a dělat binec. Někdy je koncert super, někdy nic moc. Nejradši mám ale takové, kde jsou lidi, které to baví. Protože pak to více baví i mě.“

* V lednu příštího roku vás čeká velký koncert v O2 areně. Těšíte se?

„Jo, bude to velký. (úsměv) Jednoznačně to bude moje největší akce. Nedovedu si ani představit větší akci u nás. Pořád jsme ale v nejistotě, zda to z bezpečnostních důvodů bude, nebo nebude. Nicméně teď to vypadá, že akce v O2 areně bude. Postupně zveřejňují, že se s námi počítá. Kdyby se to muselo náhodou odložit, tak lidi už jsou zvyklí. I my jsme dohrávali koncerty, které byly z doby před dvěma lety přeložené. Ale chystám se a těším se, doufám, že přijde co nejvíce fanoušků a bude to pěkné.“

* Chystáte teď nějaký hit? Třeba právě i speciálně na tento koncert.

„Ten chystám furt, ale ne vždy se to povede. (smích) Ale jo, nové písničky píšu pořád. Budeme točit nový klip a vyjdou do té doby i další nové písničky. Pořád se tvoří. Snažím se stále něco dělat, protože mě to baví a lidi jsou taky radši, když se něco děje, než neděje.“

* Je nějaké místo, kde byste si rád v budoucnu zahrál, zazpíval? Třeba váš kolega Voxel, se kterým spolupracujete, měl jako sen vystoupení v jeskyni…

„V jeskyni shodou okolností jsem hrál na Býčí skále. Takže tohle se mi splnilo. Ale když teď hrajeme v Prostějově, tak já mám moc rád písničkáře Záviše. A ten má skladbu ´V Prostějově v jednom domě´. A já bych si s ním rád zazpíval právě v tom jednom domě, o kterém on zpívá. To by se mi líbilo.“ (smích)

 

JAN „POKÁČ“ POKORNÝ

 

* narodil se 25. července 1990 v Praze

* zpěvák, písničkář a hudebník

* vyrůstal ve vesnici nedaleko Kladna

* vystudoval gymnázium ve Slaném a později informatiku na ČVUT v Praze, kde získal titul inženýr

* první píseň napsal v roce 2008, o rok později už měl první koncert coby předskokan

* v roce 2015 vydal svůj debutový song Vymlácený entry, v němž s nostalgií vzpomíná na počítačové hry devadesátých let a český digitální pravěk

* do širšího povědomí se dostal po roce 2017, kdy vydal debutové album Vlasy a později byl nominován na Českého slavíka v kategorii „Objev roku“

* nyní už je známou postavou české hudební scény, je možné se s ním setkat na festivalech i samostatných koncertech, v současnosti jich absolvuje i přes dvacet měsíčně

* vystupuje vesměs jako sólový interpret se svou vlastní tvorbou, hraje na kytaru a ukulele

* spolupracuje však také s řadou dalších tvůrců, na některé písni už spolupracoval například s Pavlem Caltou, Jakubem Děkanem, Voxelem či Kateřinou Marií Tichou

* před pár dny se oženil s někdejší atletkou-vícebojařkou Eliškou Klučinovou, s níž má syna Teodora, který se narodil v únoru

zajímavost: ve své hudbě se věnuje třeba i fotbalu, nazpíval hit oslavující Patrika Schicka a svou tvorbu věnuje i pražské Spartě, které oddaně fandí