Atletická Velká cena města Prostějova bez Petra Svobody? To už by nebylo ono, vždyť známý překážkář a tradiční hanácký mítink patří za mnoho uplynulých let nedílně k sobě. Nejrychlejší český sprinter nad vysokými plůtky nechyběl mezi účastníky ani letos, aby půlkulatý 75. ročník ozdobil převelice hodnotným výkonem.

* Vyhrál jste za 13,55 sekundy, tedy devět setin za rekordem závodu. Co na to říkáte?

„Přiznám se, že na místní rekordní čas 13,46 jsem před startem myslel a měl ho v hlavě. Ale trochu mě překvapila dnešní teplota jen čtrnáct stupňů. Sice to nebyla vyloženě zima, přesto jsem tu hodinu před závodem cítil, jak postupně promrzám. Už prostě nejsem mladý jůra, který se dokáže bez problémů naplno připravit i v takových podmínkách. Taky jsem měl poslední dobou hodně závodů, teď nedávno v Záhřebu. A cestování mě dost pohltilo. Proto si myslím, že za daného počasí i okolností je 13,55 velice dobrých. Tenhle mítink s obrovskou tradicí si kvalitní výkon vždycky zaslouží. Jezdím sem hrozně rád a pokaždé tady chci zaběhnout co nejlíp, možná jsem chtěl až moc. Kdybych neudělal v závěru chyby a neshodil tři poslední překážky, třeba mohl ten rekord padnout. I tak jsem však spokojený.“

* Letos jste se opakovaně dostával pod čas 13,50. Tudíž máte velice dobrou formu, že?

„Přesně tak. Formu mám takhle pozdní, protože jsem se zranil zkraje přípravy na Kanárech, vstup do sezóny musel odložit o čtyři týdny a potom vyběhl odpočatý bez dodělání rychlosti s nečekaně kvalitními výkony. Po časech dvakrát 13,53 ale další zlepšování nepřišlo, nedostal jsem se na olympiádu a musel se rozhodnout, jak letos dál. Nakonec jsem se hecnul, dal doma během Tokia hodně dobrou přípravu. A následně šla výkonnost nahoru, vyjel z toho super výkon 13,39. Kdyby přišel někdy do poloviny sezóny, bylo by teď pro mě všechno mnohem veselejší.“

* Přebolela už neúčast na LOH v Japonsku?

„Naštěstí jo, a to dost rychle. V den, kdy jsem se ten verdikt dozvěděl, mi bylo hodně smutno a strašně mě to mrzelo. Jsem totiž ve věku, kdy přijít o olympiádu není sranda. Navíc kvůli novým a neustále měněným kvalifikačním pravidlům, které mi připadnou nesmyslné, ale nic s nimi bohužel nenadělám. Vlastně jsem doplatil na operaci achilovky z roku 2019, neboť tam se dost rozhodovalo a já měl vinou tehdejšího zranění nula bodů do rankingu. Což jsem následně nedohnal, tahle ztráta rozhodla o mé necestě do Tokia. Ovšem nepotkalo to jenom mě, podobně naštvaných nás zůstala doma spousta.“

* Máte ještě chuť pokračovat v kariéře?

„Po letošních zkušenostech jsem si řekl, že zkusím vydržet až do Paříže 2024. Což je takový můj maximální a definitivní deadline. (smích) Půjdu rok po roce, vždy to zkusím a uvidím, jestli vydržím. Teď jsem si řekl, že příští sezónu určitě dám. A dál všechno bude hlavně o zdraví – musím zůstat fit.“