Mnohem méně hlubokou stopu, než by si určitě sama přála, zanechala ve volejbalovém klubu VK Prostějov Martina Michalíková (na snímku). Volejbalistka, která pět let patřila k oporám konkurenčního klubu UP Olomouc, přicházela loni na podzim po druhé operaci ramene s touhou znova nastartovat svou úspěšnou kariéru a navzdory zdravotním komplikacím co nejvíc pomoct novému týmu. Nakonec však zvítězila „zlobivá“ ruka a veřejností hojně sledovaná smečařka musela v pouhých sedmadvaceti letech uzavřít vrcholovou kariéru pod vysokou sítí. Nejen o tomhle smutném faktu si dnes již bývalá hráčka „vékéčka“ s Večerníkem sympaticky otevřeně i upřímně popovídala.

* Tušila jste už delší dobu, že vás operované rameno asi dál nepustí?

„To ani ne. Samozřejmě jsem věděla, že už budu mít vždy nějaké mezery, které nedoženu, ale že bych ukončila kariéru ze dne na den, to jsem netušila. Touto sezónou jsem si chtěla spravit chuť po té loňské, a ze začátku se jevilo, že by to tak i mohlo být.“

* Jaký přesně zdravotní problém způsobil váš konec?

„Nazvala bych to chronickým opotřebením systému. V podstatě nikdy jsem nešla na operaci z důvodu úrazu, ale protože mi tělo prostě vypovědělo službu. Po dvou operacích ramene už v něm toho moc nezůstalo včetně chrupavky, bicepsové šlachy a tak dále. K tomu mi byla diagnostikována artróza téměř třetího stupně, kterou mají lidé v mnohem vyšším věku, než jsem já.“

* V rozhodnutí skončit vás definitivně utvrdila série lékařských vyšetření v poslední době?

„Ano. Už mi bylo se vztyčeným prstem zdůrazněno, že pokud bych s volejbalem pokračovala, tak bych opravdu mohla mít trvalé následky po zbytek života, a to včetně velkých bolestí. A ty už vlastně pociťuji teď při běžných činnostech, které člověk každý den dělá.

 

* Nakolik vás bolavé rameno herně limitovalo a ovlivňovalo výkony?

„Já se určitě nebudu teď zpětně vymlouvat na můj zdravotní stav. Pokud jsem na hřiště nastoupila, znamenalo to, že jsem tam od toho, abych podala stoprocentní výkon. Řekla bych to tak, že byly lepší dny a horší dny. Těžší to bylo spíše v tréninku, kde člověk nemá tolik adrenalinu a soustředění jako v zápasech. A měla jsem tendenci tomu podvědomě ulevovat a šetřit se, což už je samozřejmě špatně. Z tréninků jsem pak neodjížděla s dobrým pocitem.“

* Cítila jste po rozhodnutí nepokračovat ve vrcholové kariéře velké zklamání či smutek, nebo už jste byla se situací smířená?

„Rozhodnutí jsem obrečela. Přece jen volejbal byl velký kus mého života, vlastně doteď to byl celý můj život. Ale cítila jsem, že to je správné a rozumné rozhodnutí. Vždy jsem dávala volejbal na první místo před všechno, a to včetně zdraví, které mi to teď bude dávat pěkně sežrat. (úsměv) Už jsem měla i pocit, že svého vrcholu jsem dosáhla. A jestli by mě čekalo něco většího, kdybych byla zdravá, o tom je zbytečné spekulovat. Život není co kdyby!“

* Existuje do budoucna aspoň malá šance vašeho návratu jako profesionální hráčky?

„Bohužel nemám vidinu, že by se můj stav měl někdy zlepšovat, to spíše naopak. Proto teď říkám, že ne. Ale život je nevyzpytatelný a může se stát jednoho dne cokoliv...“

* Můžete si jít občas zahrát volejbal aspoň rekreačně?

„Myslím, že časem, až nechám všechny momentální šrámy zahojit, tak asi ano. Ale já se bojím, že mě to takhle bavit nebude a spíš se budu chtít věnovat jiným sportům, na které jsem doteď neměla čas.“

* Jak přijaly váš zdravotně vynucený odchod spoluhráčky?

„Byl to hrozně smutný moment, když jsem jim to musela přijít říct. A s moc hezkými slovy se se mnou rozloučily, za což jim moc děkuju. Tým si hezky sedl a vypadalo to, že kdybychom v téhle sestavě pokračovaly, tak by to bylo jen lepší a lepší. Já ale věřím, že to bude dobré i tak a holky letos uhrají nějaký pěkný výsledek. Zasloužily by si to.“

* Můžete se ohlédnout za necelý rok trvajícím působením v Prostějově?

„Já Prostějovu vděčím za to, že jsem neskončila s volejbalem už loni, kdy jsem úplně ztratila motivaci ještě hrát. Moc se mi tady líbilo, i když musel klub jít v posledních letech se svými ambicemi trochu níže. I tak všechny ostatní věci zůstaly na profesionální úrovni a vždy se dalo na všem domluvit. Cítila jsem tu důvěru a působení zde, byť krátké, mě moc bavilo.“

* Zůstalo ve vás i přes zdravotní komplikace něco pozitivního?

„Já zůstanu vždy pozitivní. (usmívá se) Všechny vzpomínky, zážitky a zkušenosti, které mám, mi už nikdo nikdy nevezme. A myslím, že se mi tohle všechno bude do dalšího pokračování v životě ještě hodit.“

* Na co ze své kariéry budete nejraději vzpomínat?

„Nemám jeden moment, na který bych speciálně vzpomínala. Pro mě je ta nejhezčí vzpomínka takový průřez celou mojí kariérou od začátku až do konce. Dříve jsem nad volejbalem vlastně nikdy nepřemýšlela tak, že bych u něj chtěla zůstat natolik dlouho a mít ho jako práci. Nakonec ale vždy přišly nějaké úspěchy, které mi jasně říkaly, že bych přece jen měla ještě chvíli pokračovat. Ať už medaile z mistrovství Evropy juniorek, nebo to, že jsem již od patnácti let nastupovala za Ostravu v utkáních A-týmu. Ráda vzpomínám na vyhrané zápasy, do kterých jsme šli jako úplní outsideři, to hlavně v evropských pohárech. A samozřejmě nejkrásnější pocity jsou po celé sezóně zvednout nad hlavu pohár a získat titul mistra, to bych přála každému sportovci.“

* Čemu v životě se věnujete nyní a jaké máte plány do budoucna?

„Teď zažívám takový pomalý restart – odpočívám a nikam nespěchám. Máme s přítelem nějaké plány o vlastním podnikání, ale to je zatím úplně na začátku. Pomalu se mi blíží třicítka, a proto myslím, že by bylo vhodné přemýšlet i o rodině.“ (úsměv)

 

MARTINA MICHALÍKOVÁ

* narodila se 18. prosince 1993 v Ostravě

* dnes už bývalá volejbalistka VK Prostějov

* nastupovala na pozici smečařky, nedávno ukončila ze zdravotních důvodů profesionální kariéru

* měří 181 centimetrů, váží 65 kilogramů, smečařský dosah měla 300 centimetrů a blokařský 295 centimetrů

* s volejbalem začínala v TJ Ostrava, kde prošla všemi mládežnickými kategoriemi a už od patnácti let nastupovala za extraligové A-družstvo žen

* v roce 2011 přestoupila do KP Brno, tam strávila tři sezóny, následně byla jeden rok v TJ Sokol Frýdek-Místek

* svou nejúspěšnější éru prožila následně v týmu UP Olomouc (2015 až 2020), jemuž pomohla k zisku jednoho mistrovského titulu (2019) i dvou Českých pohárů (2019, 2020)

* do Prostějova přišla na podzim 2020 poté, co jí předtím koncem léta olomoucké vedení vypovědělo smlouvu

* z mládežnických kategorií vlastní několik republikových medailí a také nesmírně cenné stříbro s reprezentací ČR z mistrovství Evropy juniorek

* vystudovala Fakultu sportovních studií Masarykovy univerzity Brno v oboru sportovní management

* je svobodná, má přítele

zajímavost: v médiích se „proslavila“ tím, že otevřeně mluvila o podstoupené plastické operaci na zvětšení poprsí