Dříve patřil mezi aktivní prostějovské hokejisty s profesionální smlouvou. Chodil do stejné kabiny, oblékal stejný dres. Ve dvaceti letech si však poranil rameno a musel podstoupit léčbu. Zdravotní problém však s sebou přinesl paradox. Co by jinému hráči mohlo ukončit slibně rozjetou kariéru, Martinu Finkesovi (na snímku) otevřelo nový obzor.
Pustil se do studia cvičení a záhy mu došlo, že lépe než mezi mantinely na ledě se cítí u strojů v posilovně. Procházel si odbornými kurzy, až se z něj stal kondiční trenér. V Prostějově má teď na starosti nejen „A“-tým Jestřábů, ale i tři kategorie z mládežnického klubu SK 1913, kterým se věnuje pravidelně týden co týden. Největší problém v českém hokejovém prostředí vidí právě v nedostatku silového tréninku, kterému se v zahraničí pravidelně věnují.
* Co vás na profesi kondičního trenéra nejvíce zaujalo, proč jste se rozhodl pro tuto dráhu?
„Už v době, kdy jsem sám hrával hokej, mě bavilo cvičení a příprava mimo led. V létě po skončení klubové přípravy jsme si s kamarádem dělali různé kruhové tréninky, jezdili na kole, běhali kopce. Cvičili jsme podle toho, co jsme viděli na videu. Hlavu a patu to však moc nemělo. Dalším zlomem bylo zranění ramene, někdy okolo dvacátého roku. Začal jsem si zjišťovat informace, jak mám rehabilitovat. A poté jak mám rameno cvičit, abych předešel dalším zraněním.“
* Přemýšlel jste o trenéřině, případně přímo přímo o kondiční trenéřině, už v době, kdy jste ještě hokej hrál?
„Během působení v Sheffieldu jsem začal navštěvovat crossfitovou posilovnu. Postupně jsem si uvědomil, že mě více baví čas strávený v posilovně než na ledě. Proto jsem se rozhodl stát se trenérem. Po sezóně jsem se vrátil do České republiky a v Brně si udělal první kurz.“
* Jak dlouho jste sbíral potřebné poznatky a zkušenosti, než jste jako kondiční trenér mohl začít pracovat?
„Jak už jsem zmínil, poznatky jsem sbíral ještě během hokejové kariéry po zranění ramene. První kurz jsem si udělal v létě 2016. Probíraly se tam úplné základy. Poté jsem absolvoval další a další kurzy. Největší zlom nastal, když jsem se rozhodl získat licenci od NSCA. Jde o americkou asociaci, jejíž certifikáty jsou uznávány po celém světě. Přípravou na zkoušky jsem strávil asi rok a půl, obětoval tomu prakticky všechen volný čas. Poznatky nicméně sbírám dodneška. Čím víc toho vím, tím víc si uvědomuji, že toho vím pořád málo. (úsměv) Tohle odvětví je navíc velmi dynamické. Ročně vznikají stovky studií a poznatků. A pokud chci udržet krok a pořád se posouvat, je třeba neustále investovat do vzdělání.“
* Kde čerpáte nové poznatky a informace?
„Většinu informací získávám ze zahraničních zdrojů, ať už je to zmíněná NSCA, nebo další. Abych si udržel licenci, musím nasbírat určitý počet bodů za dané období. Tyto body získávám za účast na kurzech a přednáškách nebo také za on-line kurzy. Dále jsem v kontaktu s ostatními trenéry a předáváme si své poznatky a zkušenosti.“
* Můžete popsat, jak vypadá denní režim kondičního trenéra v mládežnickém klubu?
„Působím ještě jako kondiční trenér pro prostějovský A-tým. Dále mám své klienty v olomoucké posilovně Ultimate Fitness, takže je to docela hektické. Denně vstávám okolo páté až půl šesté. Buď jedu do Olomouce odtrénovat své klienty, nebo si čtu nějaké články a snažím se vzdělávat. Poté jedu na zimák odtrénovat muže a následuje oběd. Odpoledne záleží, jestli mám děti z SK Prostějov 1913, nebo ne. Pokud ano, zůstávám na zimáku až do večera. V opačném případě se vracím do Olomouce do Ultimatu. Tréninky se snažím připravovat o víkendu. Když to však neklapne, chystám si je v předvečer dalšího dne. Spát chodím pravidelně mezi devátou a desátou hodinou.“
* Jaké jsou zásadní odlišnosti profese kondičního trenéra v seniorském a mládežnickém hokeji?
„U dětí je to více o trpělivosti. Schopnosti přesvědčit je, že i trénink na suchu má pro ně význam a je nezbytný, pokud to s hokejem myslí vážně. Cílem je naučit je vnímat tělo, naučit je správné základní pohyby. Zlepšovat se totiž musejí nejen na ledě. Na druhou stranu se ne každý bude hokejem živit. Chci tak dosáhnout toho, aby kluci byli zdraví. Aby měli především co nejméně svalových dysbalancí a mohli v životě normálně fungovat. U A-týmu mají kluci různé zkušenosti s přípravou – zejména starší a zkušenější hráči. Musím je přesvědčit, že co s nimi dělám, má pro ně význam. Zároveň jim ale musím vyhovět v tom, co jim pasuje z dřívějška.“
* V čem se od sebe liší příprava dětí z jednotlivých kategorií?
„Mám tři kategorie: mladší žáky, starší žáky a dorostence. První kategorii učím úplné základy. Od dechu přes základní cviky jako dřep, klik, přítah. Se staršími žáky pilujeme techniku cviků stále dokola. Zároveň už se pomalu seznamují s externí zátěží, aby po přechodu do dorostu mohli od začátku cvičit naplno se zátěží. V tomto období mohou kluci udělat velký silový progres. Proto je potřeba umět všechny cviky s parádní technikou, abychom nemuseli ztrácet čas s učením. Je skvělé, že mám na starost právě tyto kategorie. Přechod ze žáků do dorostu je velice důležitý pro rozvoj hráče.“
* Jsou tréninky hodně odlišné mimo sezónu nebo se jedná vesměs o to stejné?
„Nějaké odlišnosti tu jsou, ale u dětí je cíl pořád stejný, a sice pracovat na všestrannosti. U dorostenců a starších kategorií se mimo sezónu více zaměřujeme na silovou přípravu v posilovně. Dostatečný silový základ je důležitý nejen pro rychlost a dynamiku, ale také jako prevence zranění. Samozřejmě nesmí chybět práce na kondici.“
* Co vás při práci s dětmi nejvíce baví, nejvíce naplňuje?
„Baví mě vidět progres. Když s dětmi začínám, nemají se cvičením žádné zkušenosti. Když je pak vidím, jak dojdou do dorostu, a zároveň vidím, že mohou bezpečně cvičit se zátěží... Fakt mě to baví.“
* Kvůli pandemii koronaviru měly děti omezené tréninkové možnosti. Pociťujete, že teď mají v kondici nějaký deficit, který musíte nad rámec běžných tréninků dohánět?
„V prvé řadě je nutné říct, že se jednalo o velmi nešťastné a zejména bezprecedentní období. Těžko soudit, jaký význam to bude mít pro vývoj dětí v dlouhodobém měřítku. To se teprve uvidí. Co jsem si ale všiml, některé děti si odvykly sportovat. Nebo si našly jiné koníčky a ke sportu se poté už nevrátily. Dostupnost internetu v mobilu a různé herní konzole tomu také nepřidají. Jde rozhodně o téma, které by bylo na delší a samostatnou debatu.“
* Našel byste něco, co po kondiční stránce mladým hokejistům nejvíce schází nebo co jim dělá zpravidla největší problémy?
„Často je to právě silový základ. V zahraničí už dávno pochopili, že silový trénink, pokud je vykonáván správně a se správnou metodikou a progresí, pro děti není škodlivý, ale naopak je nutností. I to může být jeden z důvodů, proč v dorosteneckých a juniorských kategoriích zaostáváme za světovou špičkou.“
* Jak vám při práci pomáhá nové a moderní zázemí prostějovského zimního stadionu?
„Mít takové zázemí přímo na zimáku je paráda. Když jsem v klubu začínal, sháněli jsme posilovnu všude možně. Různě jsme řešili přechody s dětmi a podobně. Za nové zázemí jsem rád.“
* Kde jako kondiční trenér takzvaně dobíjíte baterky?
„Pracovat jako trenér znamená, že neustále musíte komunikovat s lidmi. Víkendy proto nejraději trávím se snoubenkou a se psem. Nejlépe někde na chatě, blíž k přírodě. V sezóně to ale moc nejde, jelikož A-tým hraje o sobotách. Tak se aspoň v neděli snažíme chodit na procházky.“
MARTIN FINKES
* narodil se 15. září 1990 v Prostějově
* je odchovancem prostějovského hokeje, kde působil do dorosteneckých kategorií
* následně působil v Olomouci, kde startoval vrcholovou kariéru
* ve dvaceti letech přišlo vážně zranění ramene, od té doby stále více tíhl k posilování
* první tři roky v mužích strávil v Prostějově a poté vystřídal kluby Kobra Praha, Valašské Meziříčí, Sheffield Spartans a Sutton Stings
* kariéru ukončil v sezóně 2016/2017, kdy pracovně odjel na Island a při práci se začal věnovat tréninku klientů v posilovně
* po kariéře absolvoval americkou licenci NSCA CPT, na které pracoval více než rok
* od května 2020 pracuje jako kondiční trenér u mládeže SK Prostějov 1913
* letos v létě se stal kondičním trenérem A týmu LHK Jestřábi Prostějov
* působí také jako osobní trenér v olomoucké posilovně Ultimate Fitness
* je zasnoubený
zajímavost: už přes rok se rekreačně věnuje americkému fotbalu, který si v posledních letech velmi oblíbil
