Od dětství měl kladný vztah k hudbě a postupem času začal skládat i své vlastní písně, ke kterým přidal i autorské texty. V repertoáru má tak více než deset svých vlastních děl a rád by z nich vydal album, ke kterému mu ale schází vlastní spokojenost.

„Některé jsou zatím stále ‚v šuplíku‘. Potřebuji, aby mě někdo posunul,“ prozrazuje Jakub Chvojka (na snímku), který vystupuje pod přezdívkou „Chvojas“. V regionu už absolvoval řadu koncertů, spíše se ale soustředí na soukromé akce, hraje také na svatbách. V současné době jej kromě zaměstnání naplňuje zejména rodina, ale na hudbu rozhodně nezanevřel. Do budoucna by rád pokračoval ve své zálibě, s níž měl hlavně dříve velké plány. 

* Jak jste se dostal k hudbě?

„K hudbě jsem měl velmi kladný vztah už od svého mládí, kdy jsem si pravidelně pouštěl různé žánry a častokrát jsem ji měl zapnutou i během spánku. Postupně jsem si stále více sám pobrukoval některé písně a posléze jsem k tomu i přidal kytaru, na kterou jsem si brnkal různé melodie a tak se na ni učil. A jak šel čas, tak mě to stále více bavilo a naplňovalo, takže jsem si zkoušel i nějaké vlastní akordy, nakonec z toho vzešly i některé moje vlastní písně.“

* Co pro vás hudba znamená?

„Pro mě je určitým uvolněním a zároveň je to i velmi dobrý adrenalin, když ji pak má člověk prezentovat před veřejností. Vždycky je tam jiné publikum a pokaždé tak to je něco nového. Člověk vlastně neví, do čeho přesně jde. Přirovnal bych to k tomu, jako když se sportovec těší na nějaký svůj zápas nebo souboj, ale také má respekt, aby se něco nepokazilo. U hudby a konkrétně koncertů je to ještě o něco horší, protože tam je člověk sám a proti němu stojí spousta lidí.“ (úsměv)

* Na vašich stránkách mě zaujal i jeden z citátů. „Hudba může změnit svět, protože dokáže měnit lidi“. Mohl byste tuto myšlenku trochu rozvést?

„Tuto myšlenku mi vnuknula do hlavy jedna z mých blízkých osob a velká kamarádka, která chodí s dalším mým blízkým kamarádem. Citát mi natiskla na hrneček, jenž mi darovala k Vánocům. Mně se opravdu líbí, navíc si myslím, že je na něm spousta pravdy. Svým způsobem mi i trošku otevřel oči. Takže jsem se snažil i sám sebe díky tomu měnit k lepšímu a jít si cestou, kterou člověk chce a kam ho to táhne.“

* A tím by měla být právě hudba?

„Ano. Proto jsem se do toho tenkrát také více opřel. V době kdy jsme sdíleli společnou domácnost právě s těmito dvěma známými, vznikla i písnička Šťastnej, kterou mám opravdu rád. Přineslo mi to spoustu krásných momentů, které mě svým způsobem ovlivnily, a doufám, že to pozitivně ovlivnilo i ty osoby okolo mě.“

* Najde se někdo, kdo je v hudebním prostředí inspirací či vzorem?

„Vzorů by se našla opravdu spousta, ale konkrétní jména nemám. Miluji hudbu jako celek všech možných žánrů od dojemných přes hip hop až po tvrdou muziku. Neuměl bych si vybrat, kdybych měl říct jeden žánr. Kdybych ale měl prozradit, co nejvíce ovlivnilo mou vlastní tvorbu, tak jsou to známí čeští písničkáři, ať už se jedná o Tomáše Kluse, Jarka Nohavicu, ale také například Kata jako frontmana kapely Prago Union. Nemyslím si, že jsem až tak výborným zpěvákem, ale cítil jsem, že bych hudbou chtěl něco sdělit lidem. A v tomto ohledu si myslím, že je to ideální. Ze zahraničních mě uhranul Ed Sheeran, jenž s kytarou dobyl svět.“

* Sám se pravidelně doprovázíte na kytaru. Jsou i další nástroje, na které hrajete?

„Kromě kytary se jinému nástroji nějak pravidelně nevěnuji. Zkoušel jsem například piano, to mě hodně bavilo, ale momentálně není příliš mnoho času, protože se věnuji hlavně rodině a naší malé dceři, která nám vstoupila do života.“

* Pomýšlíte alespoň do budoucna na nějaký další doprovodný nástroj?

„Jediné, co mě tak napadá, je nějaká písnička na ukulele. (smích) Ale jinak je pro mě důležité držet se spíše kytary, protože už na hraní není tolik času, jak by si sám člověk přál. A kdybych se měl učit i na další nástroje, tak si myslím, že bych se v tom začal spíše ještě víc plácat. Pokud by se ale do budoucna povedlo alespoň rozvinout hru na klavír, tak budu spokojený.“

* Vystupujete samostatně, ale co případná kapela. Nerýsuje se něco takového?

„Momentálně je pro mě nejjednodušší cesta hrát sám, protože si mohu rozvrhnout čas, jak potřebuji. Ale do budoucna bych se určitě nebránil tomu, kdybych našel ideálně další dva lidi, se kterými bychom se doplňovali a dělali hudbu spolu. Zkoušel jsem i aktivně hledat lidi, ale to může být spíše kontraproduktivní. Nechávám tomu volnost a uvidíme, co přijde. Teď jsem sám za sebe a v současné době mi to vyhovuje, ale když mi někdo vstoupí do cesty, a já budu mít pocit, že to má smysl, tak tomu jistě šanci dám.“

* Na koncertech hrajete i své vlastní písně. Texty i hudbu si také dáváte dohromady sám?

„Zatím jsem si vše skládal sám, a to je právě, co mi trochu schází jako jednotlivci. Vnímám, že bych potřeboval někoho, kdo by mi s tím pomohl, také trochu posunul v tomto ohledu. Na jednu stranu je to super, beru to jako kreativní proces, na druhou se však člověk dostane do fáze, kdy by potřeboval někoho, kdo ho trochu pošťouchne, což nemám.“

* Jak taková píseň vzniká? A je první na řadě hudba nebo text?

„Tohle je hodně individuální, ale když osobně skládám nějakou píseň, tak to začíná tím, že si hraji různé akordy, a když se mi to začne líbit, tak si zapnu diktafon a nahraji si melodii. Jak jsem byl spokojen s tím, že to zní dobře, tak jsem k tomu postupně hledal slova tak, aby to dávalo smysl. Pokud se to podařilo, tak jsem si ji celou nahrál a postupem času jsem se k tomu vrátil, abych tam vyladil různé detaily a poupravil věci, které se mi tam úplně nelíbily. Samozřejmě to může jít i opačně, ale já jsem vždy postupoval takto.“

* Jak to vypadá s případným albem?

(smích) „Ani upřímně nevím, jestli o tom chci mluvit. Už před delším časem jsem měl vidinu, že bych chtěl vydat album. Za dobu, co se tomu věnuji, mám už vytvořených přibližně patnáct písniček. Jenže je nemám nahrané v takové formě, abych se všemi z nich byl stále maximálně spokojen, takže některé z nich jsou oficiálně venku, ale jiné jsou dosud ‚v šuplíku‘ a hraji je maximálně na živých koncertech. Svým způsobem tak album existuje, ale oficiálně je stále v nedohlednu.“

* Kromě toho máte v repertoáru i řadu převzatých písní. Co všechno se dá za doprovodu kytary zvládnout?

„Na kytaru se dá zahrát v podstatě vše, což i mě trochu překvapilo. (úsměv) Mám v repertoáru řadu věcí od českých i zahraničních umělců. Většinou jsem se písně učil podle toho, co si obvykle přeje i publikum. Tímto taky postupně rozšiřuji svou sbírku.“

* Před začátkem pandemie jste měl koncerty i v prostějovském kině nebo na přerovském festivalu. Poznamenala současnost vaše vystoupení, musel jste je rušit?

„Samozřejmě to znamenalo určité zpomalení všeho, protože se nemohlo hrát, nebo mohlo, ale nebylo pro koho. (směje se) Bylo to zrovna v období takového nájezdu a byla to škoda, ale stoplo se to a zase se otevřely jiné příležitosti. Je pravdou, že kromě těch obyčejných koncertů se věnuji i soukromým akcím, ať už se jedná o nějaké večírky, či svatby, kde se přeci jen hrát dalo, takže z tohoto hlediska to také znamenalo posun určitým směrem.“

* Je něco, na co byste rád posluchače pozval? A co vás čeká v roce 2022?

„Žádné velké plány zatím nemám. V současné chvíli ani sami pořadatelé nevědí, co všechno bude letos možné pořádat, takže tomu nechávám volný průběh. Určitě se pokusím zapracovat na tom albu, které bych stále chtěl vydat. K tomu chci teď rozvíjet prostor zkušebny, abych se měl kde připravovat a postupně rozvíjet svou hudbu.“

 

JAKUB CHVOJKA

* narodil se 21. dubna 1993 v Olomouci

* pochází z Dobromilic, nyní žije v Otaslavicích

* s přítelkyní má dceru

* pracuje jako OSVČ v oboru elektrotechniky

* na elektrickou kytaru začal hrát ve svých 15 letech v Základní umělecké škole v Němčicích nad Hanou

* první vlastní píseň napsal na jaře roku 2017

* doposud nejoblíbenější píseň je „Šťastnej“, která by měla být v dohledné době i vydaná jako singl

* na kytaru se učí sám prostřednictvím internetu

* po roce na ZUŠ nehrál čtyři roky vůbec, potom ale „našel“ starou kytaru doma a od té doby se hudbě aktivně věnuje

* v roce 2017 napsal celé album a s ním koncertuje, album ale doposud nebylo vydáno 

zajímavost: kromě hudby je také aktivním sportovcem, sportu se věnuje od dětství, nejvíce fotbalu, kde v mládeži nastupoval i za 1.SK Prostějov