Oblíbený český zpěvák Václav Lebeda, známý pod pseudonymem Voxel, byl prvním hostem PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku v rámci živého vysílání na naší sociální síti. Interpreta jsme vyzpovídali nejen v oblasti hudby, ale zaměřili jsme se i na jeho druhé povolání týkající se parfumerie. Celou verzi on-line rozhovoru najdete na Instagramu, upoutávka běží i na internetových stránkách www.vecernikpv.cz. To nejzajímavější jsme pak pro vás zpracovali do exkluzivního rozhovoru, který si můžete přečíst právě v dnešním čísle. Dozvíte se, jaké hudební novinky zpěvák chystá, kde se dají pořídit jeho parfémy, ale i to, jak se mu podařilo v poslední době zhubnout.

 

* Je tu začátek nového letopočtu. Jak byste shrnul právě skončený rok 2021?

„Rád bych byl optimistou, ale upřímně řečeno to stálo za…, víte co. (úsměv) Koncertů nebylo tolik, co jsme měli naplánováno. Když už na druhou stranu nějaké byly, tak proběhly super, protože jsem vnímal, že si to lidé opravdu užívají. Za ty jsem opravdu vděčný a rád. Ale stejně jako u nás jsem cítil i jejich obavu, že znovu přijde doba, kdy koncerty nebudou probíhat. Mimo hudbu se pro mě udála výborná věc, když se mi podařilo rozjet svou druhou práci. Sám jsem si uvědomil, že být v této době závislý pouze na muzice, to opravdu nejde. Rozjel jsem tak svoji práci s parfémy, na které pracuji i teď, když koncerty znovu nejsou.“

* Jak se stane, že se dostane zpěvák k takovému oboru?

„Jednou k nám přijela naše kamarádka, která dělá aromaterapie a další takové věci. A přivezla kufřík, kde měla snad dvě stě různých esenciálních olejů, extraktů a tinktur. Já jsem si to vzal bokem a postupně jsem k tomu čichal. A během pár minut jsem tomu opravdu propadl a uvědomil jsem si, že vonný svět jsem úplně opomíjel. Nezajímal jsem se o nic takového. Moje žena si toho všimla a zaplatila mi parfumérský workshop, kde jsem tomu propadl totálně. Je to tak moje další práce a já jsem strašně moc rád, že to tak dopadlo.“

* Prozraďte, kde by se daly vaše parfémy zakoupit?

„Jsou dvě možnosti. Jednou je parfém na míru, které dělám pravidelně, ale nyní jsou všechny poukazy vyprodané, protože to není záležitost dní, ale spíše měsíců. Z toho mám taky radost, že o to je zájem. Navíc jsem i trochu překvapený, že lidé nemají strach, že jim přijde třeba něco, co bude spíše smrdět, protože to se může snadno stát. (smích) Druhou variantou je objednávka přes jednu českou společnost, která si mě vybrala. Tam jsou vůně, které půjdou do oběhu nejen v Česku, ale i v Evropě, což je opravdu úžasné.“

* Jak probíhá ve zkratce taková výroba parfému?

„I pokud si člověk přečte všechno, co je napsané na hlavě, tak to ještě neznamená, že tam tyto věci jsou a nemusí se tam často ani objevit. Dělí se to na syntetické a přírodní látky, které se používají. Daleko větší množství je těch syntetických, kde i já jich mám doma něco kolem čtyř set. Musím říct, že to už je investice v řádech statisíců. Základem je pak samozřejmě alkohol, ve kterém se vše míchá. Je to tedy velká alchymie a každý se snaží vyrobit parfém, který bude vonět a jehož vůně opravdu vydrží, aby to za dvacet minut nebylo pryč. Sám jsem zjistil, že na to neexistuje žádné pravidlo ani poučka. Člověk zkrátka musí neustále zkoušet a zjišťovat. Z osmdesáti pokusů je například jen jedna vůně opravdu použitelná. Často se stane, že člověk nějakou látku použije, kápne jí o píď více, než má, a tím kompletně celý parfém zkazí, takže musí začít znovu.“

* Jak to časově zvládáte?

„Já to dělám tak nějak průběžně. Ráno se na to podívám, pak když například žena vaří a děti si spolu hrají. Ale myslím si, že tomu věnuji třeba tři až pět hodin denně. Je to náročný koníček, co se týče času i vědomostí, protože zde se neobejdete, bez chemie – kdy se co může použít. Je to podle mě nejkomplexnější obor, který jsem kdy poznal.“

* Když bychom se přesunuli k hudbě, tak kromě letních měsíců musela být většina koncertů opět zrušena. Jak jste si užil alespoň tu letní část?

„Léto bylo parádní a nám se letos paradoxně stalo, že v rámci celého roku bylo koncertů míň, ale v září jsme měli rekordní měsíc, kdy se podařilo přes dvacet koncertů. Hodně to bylo ovlivněno tím, že řada z nich byla přesunuta. Doba je opravdu zvláštní. Když už totiž nějaký festival byl, tak menší. Doufám tedy, že se v příštím roce dočkáme zase i těch největších.“

* Chystáte nové album? A je něco, na se mohou fanoušci těšit?

„Chystá se. (úsměv) A během Vánoc se mi stala taková věc, že jsem dostal ten nejhezčí dárek, jaký jsem si mohl představit. Jako hlavní dárek jsem dostal píseň, kterou nazpívala moje žena společně s dětmi. Už když jsem šel ke klavíru, tak jsem se psychicky sesunul štěstím. Mně se ta píseň tak líbila, že jsme se rozhodli ji dodělat a budeme z ní chtít mít vánoční písničku. Takže na příští rok se mohou fanoušci těšit na tuto píseň před Vánoci, opravdu se mají na co těšit. Samozřejmě postupně vznikají i další nové písničky, takže jakmile jich bude dostatek, rád bych je uzavřel dalším albem. V pořadí už čtvrtém.“

* Účastnil jste se také castingu SuperStar, kde to ale větším úspěchem nedopadlo.

„To máte pravdu, ale nikdy to nebyl zase vyloženě nějaký průšvih. Skončil jsem třeba mezi stovkou zpěváků, ale k mojí budoucí kariéře mě to určitě nenastartovalo. Bral jsem to jako velmi dobrou zkušenost a díky tomu jsem vždycky cítil, že na sobě musím ještě pořádně zamakat. Byl jsem dohromady asi ve čtyřech soutěžích. Po nich jsem si uvědomil, že mě to neposouvá tam, kam bych sám chtěl, tak jsem začal nahrávat písničky, obesílat různé agentury. Až to byla cesta, jak se nějakým způsobem propracovat nahoru.“

* Vybavíte si ještě moment, kdy se to prolomilo a vaše píseň zazněla poprvé v rádiu či televizi?

„Pamatuji si ho moc dobře. Stalo se to s první písní V síti v roce 2012 a z toho jsem byl opravdu nadšený. Splnil se mi tím i jeden velký sen. Já jsem měl jako cíl, aby můj první song hrála Evropa2, což se opravdu do měsíce podařilo. Pro mě to byl neskutečný pocit, ale na druhou stranu jsem si uvědomil, že můj song hraje jedno z největších rádii v republice. Jenže ve finále jsem zjistil, že se nic nestalo. Na koncerty stále moc lidí nechodilo, většinou si mě zvali na nějaké diskotéky, kde jsem hrál třeba až ve dvě ráno. Takže to jsem hrál pro pět silně podnapilých osob.“ (smích)

* Kdy se to pak zlomilo?

„Já jsem to pak zase celé překopal a vrátil se k tomu, co jsem hrál ještě předtím, než jsem začal vystupovat pod tímto pseudonymem. Hrál jsem opět více akusticky, postupně jsem začal objíždět i větší akce a začalo se opravdu dařit.“

* Pamatuji si koncert u nás v Prostějově, kde jste vystupoval sám. Momentálně máte i kapelu. Co vás vedlo k tomuto rozhodnutí?

„Ano, je to tak. Být pořád na pódiu a objet sám sto až sto padesát koncertů do roka je trochu náročné, z toho už člověku trochu hrabe. (úsměv) Rozhodl jsem se tak, že dám do kupy kapelu a podařilo se. Původně jsme byli čtyři, nyní jsme tři plus zvukař a s touhle bandou mě to hrozně baví, protože to jsou úžasní kluci. Jsem rád, že je můžu u sebe mít, chtěl bych jim opravdu poděkovat.“

* Vy jste v jednom z rozhovorů prozradil, že na začátku pandemie byly jen dvě možnosti. Buď oslovit fanoušky, nebo skončit za pokladnou v Lidlu. Byla ta situace opravdu tak kritická, nebo se jednalo o nadsázku?

„Situace opravdu nebyla úplně jednoduchá. Pokusy ze strany státu o podporu kultury nebyly takové, aby z toho člověk mohl vyžít. Když máte dvě děti, řešíte auto, hypotéku, tak to není jen tak. Hledal jsem nějaké možné alternativy a vymyslel jsem písničky na míru a lekce na kytaru. Shodou okolností děláme rozhovor na stejném místě, kde jsem lidi přes webkameru učil hrát. Tady jsem si dal telefon, vytáhl jsem ukulele a trávil jsem tak podstatnou část těch nejtěžších covidových měsíců.“

* Jaké to bylo učit „své studenty“ na dálku?

„U toho jsem si uvědomil, že to byla ohromná zkušenost, pomohlo mi to i po finanční stránce v době největších starostí. Ale upřímně bych to asi dlouhodobě nezvládl a obdivuji všechny učitele, kteří dokážou naučit své studenty hrát na nástroje. Vážně smekám klobouk před všemi učiteli.“

* Na koncertech máte píseň 4 akordy, ve které odehrajete různé hity. Jak vznikl nápad odehrát řadu českých i zahraničních hitů v několika minutách?

„Jestli mám být upřímný, tak nejsem úplným autorem tohoto nápadu. Respektive v české verzi asi ano, ale v zahraničí mě inspirovala australská kapela The Axis of Awesome, která tuto verzi vymyslela se světovými hity, a mně se to upřímně velmi zalíbilo. Došlo mi, že i v českém prostředí je řada písniček, které se dají zahrát na čtyři akordy. Na to, že jsem si myslel, že to bude úplná kravina, tak jsem byl hrozně překvapený. Třeba na YouTube to mělo obrovský ohlas, ale i na koncertech to lidi velmi baví.“

* Jaká je pro vás vysněná spolupráce v rámci českého a slovenského prostředí?

„Upřímně ani nevím. Ale teď mám domluvenou jednu spolupráci, která není zcela hudební, ale jedná se o Filipa Vlčka. Působil v kapele Koblížci, teď se opřel do produkce a dělal věci pro řadu českých hudebníků. Viděl jsem od něj další produkci a troufám si říct, že nic lepšího jsem za posledních deset let neviděl. Byl jsem z toho opravdu unešený. Takže jsem mu okamžitě psal, že s ním potřebuji něco vymyslet. Jsme domluvení na únor, že spolu něco vytvoříme. To je teď pro mě takovou vysněnou spoluprací.“

* Během letošního roku jste měl i určité zdravotní komplikace. Mohl byste nastínit, co se všechno událo?

„Nechci, aby to vypadalo, jako když si stěžuje nějaký dědek, jak ho všechno bolí. (smích) Ale je pravdou, že jsem si prošel covidem, kdy jsem ztratil čich, což pro práci míchání parfémů není zrovna dobré. Pak i ty stavy po covidu nebyly příjemné. Měl jsem nespavost a pociťoval jsem i nějaké psychické problémy, které jsem předtím nikdy neměl. Ale naštěstí to bylo jen pár dnů a bylo to v pořádku.“

* K tomu jste měl i nějaké potíže s krční páteří...

„Ano, pak jsem měl ještě něco s míchou, kdy jsem měl problém vůbec pohnout hlavou. Když jsem kousek hlavu posunul, tak se mi chtělo zvracet. Takže to bylo asi nejhorších pár dnů v roce. Lékaři mi doporučili hodně cvičit, tak jsme začali se ženou cvičit. Nyní už se ženou cvičíme opravdu intenzivně pět dní v týdnu a má to vážně jen samá pozitiva. Člověk se cítí daleko lépe, snad i trochu lépe vypadá, vnímáme, že nám to svědčí.“

* Všimla jsem si, že jste na vaše sociální sítě dával i fotky před a po a ten rozdíl je opravdu vidět.

„Jestli je tam něco vidět, tak to jsem moc rád.“

* Poznamenala vaše změna životního stylu i Vánoce?

„To se musím přiznat, že jsem pěkně prasil. (smích) Ale zase se musím pochválit, že jsem člověk, který i když tam dva tři dny opravdu ujede, tak se do toho dokážu rychle vrátit a po nějaké době si to začnu hned vyčítat. Jsme teď tedy opět na low carb stravě, a to nám se ženou vyhovuje.“

* Na koncerty berete pravidelně i svého syna Vašíčka. Kde tento nápad vznikl a jaké to je být tam se synem?

„Nikdy jsem jej do toho nenutil a ani do ničeho jiného děti nutit nechci, protože vím, že bych jim to akorát zprotivil. Ale rád je vždycky vezmu, ať už jednoho, nebo druhého na nějaký koncert či festival. Je to opravdu baví, zároveň alespoň poznají i prostředí, kde tatínek pracuje. Není to jen to, že jim řekneme, že tatínek jede na koncert. Kluci pak ani nevědí, o co jde. Já jsem rád, že je to baví a mám je tam tak u sebe.“

* Máte nějaký rituál před koncertem?

„Spíš jde o věci, které nedělám. Vyhýbám se perlivému pití, protože jednou jsem si tak říhnul do mikrofonu, že se to rozeznělo po celém festivalovém areálu. A druhou věcí je, že se nepřecpávám cateringem, protože není nic horšího než jít vystupovat s plným břichem.“

* Chystáte se v dohledné době i do Prostějova?

„Pokud zaklepete na radnici a poprosíte je, tak já určitě rád přijedu. Jak s kapelou, tak pokud bude méně peněz klidně i sám. (smích) Moc rád se sem totiž vracím, protože jsem tu poblíž i nějakou dobu v Dubu nad Moravou žil u rodičů mé ženy. Takže do Prostějova jsme často jezdili a opravdu rád chodím do jedné vegetariánské restaurace Koza zůstala celá.“