Přestup roku v rámci regionálních celků přišel na startu podzimní části, kdy do Čechovic dorazil z prostějovského eskáčka forvard Jan Šteigl (na snímku). První zápas proti Beňovu ještě nestihl, od druhého duelu však na hřišti exceloval, aby nakonec za jedenáct utkání zaznamenal neuvěřitelných 21 branek. Tabulce střelců tak vévodí s desetibrankovým náskokem. I díky jeho přispění jsou tak Čechovice na první příčce tabulky skupiny „B“ I.A třídy Olomouckého KFS a na jaře by rád společně se svými spoluhráči i klubem oslavil postup do krajského přeboru.

 

 

 

* Jak jste spokojen s výkony mužstva během podzimní části?

„Spokojený samozřejmě jsem. Myslím si, že celkově je tu kvalitní kádr a parta v Čechovicích je výborná, což se odrazilo i na výsledcích a tabulce po podzimní části. Musím před všemi spoluhráči smeknout klobouk a poděkovat celému klubu, protože i mě fotbal začal znovu bavit. Pevně věřím, že budeme i nadále pokračovat v takovém stylu.“

* A z osobního hlediska? 21 branek za 11 utkání, téměř dvě branky na zápas, to je slušná bilance. mohlo to být vůbec lepší?

„Vždycky by to mohlo být lepší, ale spokojenost určitě převládá. (úsměv) Jsem hlavně rád, že jsem klukům svým příchodem dokázal pomoct. Podařilo se nám udělat výsledkovou sérii, která tomu také velmi pomohla, a na té vlně se nám dařilo držet. Dařilo se i mně osobně střílet branky a jak jsem říkal, fotbal mě opět začal bavit. Tím, že jsem šel z vyšší ligy do nižší, tak by se to někde projevit mělo, takže jsem to trošku bral i jako svou povinnost. Jsem především rád, že nám to pomohlo k pozitivním výsledkům.“

* Splnila I.A třída Olomouckého KFS vaše očekávání, nebo vás něco ať už příjemně, či negativně překvapilo?

„Je to úplně něco jiného, když se na tu soutěž jde člověk podívat a když pak stojí na hřišti. Logicky je to samozřejmě zcela něco odlišného a srovnávat to se druhou ligou nejde. Ale sám jsem si ji představoval úplně jinak z pohledu diváka. Nejen po herní stránce, ale i v různých pravidlech, avšak i I.A třída má své kvality.

* Jak jste si sám užil ta vyhrocená derby, která právě tyto soutěže nabízí?

„Abych se přiznal, tak jsem se na to spíše těšil v přátelském duchu, než že bych to bral jako boj. Potkal jsem se tam s řadou kluků, se kterými jsem dřív hrával nebo jsem s nimi vyrůstal i mimo fotbal, což pro mě bylo velmi příjemné je takto potkat na hřišti a nějakým způsobem se mezi sebou vyhecovat k lepšímu výkonu, pak si s nimi i po zápase posedět. Velmi příjemná byla i návštěvnost na utkáních, kdy dorazila řada fotbalových fanoušků. Když bych to měl srovnat s některými celky druhé ligy, ale i s Prostějovem, tak jsme se těmto klubům v návštěvnosti i vyrovnali.“

* Jaké máte ambice pro jarní část?

„Už jsme o tom se spoluhráči bavili, že by bylo velmi příjemné to dotáhnout k postupu a posunout fotbal v Čechovicích zase o kousek dál. Během jarní části na nás však budou všechna mužstva nahlížet jinak. Určitě nás nečeká nic jednoduchého, ale pevně věřím, že s kvalitou našeho kádru, vynikajícím trenérem i klubovým vedením a s fanoušky v zádech se nám to podaří.“

* V civilním životě jste nastoupil k policii. Jak se tato práce dá skloubit se zápasy, nebo vás někdy bude mužstvo postrádat?

„Zatím jsem stále ve výcviku, takže se mi celkem daří stíhat všechny tréninky a o víkendech s tím časově problém nemám. Po výcviku se pak uvidí, jak se to podaří skloubit, ale vidím to například i u Peťu Haluzu, který je u policie, že se to zvládat dá. To je ale otázkou až dalších měsíců, jaro by ještě mělo být celkem v klidu.“

* Co na návrat „domů“ říkala vaše rodina, která je s čechovickým fotbalem dlouhodobě spjata?

„Ano, v Čechovicích působil táta, strejda i děda, takže k tomuto klubu mají vztah. Samozřejmě by byli raději, kdybych hrál někde výš, ale pochopili moji situaci a podpořili mě v rozhodnutí, což pro mě bylo velice důležité.“

* V I.A třídě se jednalo o velkou přestupovou bombu. Pociťujete i od soupeřů, že o vás moc dobře vědí a dávají si velký pozor?

„Pro mě byl největším soupeřem na začátku styl hry v této soutěži, na který jsem si musel zvyknout. Postupně to bylo stále těžší proti soupeřům, protože si každý zjistil, co jsem zač a snažili se mě více ‚hledat‘. Hodně mě tak soupeři zdvojovali a nechtěli mi dát ani kousek prostoru. Nějaké zápasy byly vyhrocenější, ale vždy si soupeř snažil pomáhat třeba rukama, ale případný faul s úmyslem zranit jsem sám nezaznamenal.“

* Sám se netajíte názorem, že profifotbal u nás není zrovna dobrým prostředím. Můžete prozradit v čem přesně?

„Tak já jsem přímo Prostějovákem, kde jsem svou kariéru taky začal. Pak jsem ale přešel do Sigmy, kde jsem působil do kategorie U19. Potom jsem se vrátil zpátky. A myslím si, že jsem byl připraven už postupně nakukovat do A mužstva. Ale tu šanci jsem dlouho nedostával a přešlapoval jsem tak na místě. Mám stále spoustu otázek, ale odpovědi už asi nikdy nepřijdou... Každopádně mě nejvíce mrzí, jak se vedení klubu neustále chvástá tím, že bude tým chtít stavět na domácích hráčích, kteří na to budou mít výkonnost, a bude se jim dávat přednost. Realita je ale úplně jiná, a když se podíváte na to, kolik odchovanců nyní v eskáčku působí, tak je to jasně vidět. Přitom si myslím, že těch kluků, kteří by se dokázali prosadit, se tu našlo více…“

* Kde je tedy podle vás zásadní problém?

„Něco tvrdit je věc jedna, ale přitom se pak nic z toho nekoná. Kdybych nemluvil jen za sebe, tak odchovanci jsou spíše biti na úkor těch, kteří přijdou z okolních mužstev a Prostějov berou jako přechodnou stanici. Tady se každým rokem vystřídá půlka mužstva a situace se neustále opakuje. To mi nepřijde jako úplně reklama k tomu, že odchovanci dostanou prostor. Ať už to vidíme u hráčů jako je Zdeněk Fládr, nebo můj současný spoluhráč Lukáš Petržela, což je výborný hráč. A mohl bych i nadále pokračovat. Na hráče to má pak velký dopad i do života.“

* Jak přesně?

„Obětujete tomu spoustu času a teď sám nevíte, jestli se díky fotbalu uživíte a někam dostanete. Pak přijde pár lidí a zjistíte, že to bude takto a takto, najednou už víte, že ono místo v sestavě nemáte. O to víc mě mrzí, že to takto funguje a těch příležitostí jsem nedostal více v době, kdy to člověk potřeboval nejvíce. Možná bych potom byl někde jinde, ostatně stejně jako další odchovanci klubu. Teď už se fotbalem jen bavím a těším se na zcela odlišnou pracovní kariéru.“

* Vy už jste sám ty klíčové momenty naznačil, ale nastal ten finální zlom ve chvíli, kdy jste se z Prostějova nepřesunul do Líšně natrvalo? A na čem tento přestup ztroskotal?

„Líšeň mě chtěla za určitou částku, se kterou Prostějov nesouhlasil, protože pro něj byla podle slov vedení částka nízká. Takže jsem se připravoval v eskáčku a týden před startem sezóny, kdy už skončila letní příprava, mi bylo oznámeno, že můžu odejít do Líšně klidně zadarmo. Jenže během toho měsíce si už Líšeň kádr doplnila. Takže z toho všeho nakonec sešlo. Doteď nedokážu pochopit, proč tedy nepřijali tu nabídku hned, mohli za mě mít alespoň nějakou částku, když ve výsledku řeknou, ať jdu zadarmo?! Tohle pro mě byla poslední kapka.“

* Situace, že byste zůstal v Prostějově pro letošní sezónu, pro vás nepřicházela v úvahu, navíc s tím ohledem, že do podzimní části se změnil kádr i hlavní kouč?

„Neuměl jsem si představit, že bych po této zkušenosti, které předcházelo i to neustálé dokazování v letech minulých, že si to místo v kádru zasloužím, bych nadále zůstal v Prostějově. Když jsem slyšel hlasy, že by chtěli, abych tady pokračoval, a i proto pro ně ona nabídka byla malá, tak jsem i kalkuloval s variantou, že bych tady zůstal. Přišel nový kouč Jarošík a v přípravě jsem si i zahrál. Ale pak nastala ta situace před prvním duelem, že můžu jít i zadarmo. A tam už jsem neměl absolutně žádnou chuť. I přesto, že jsem měl ještě na rok smlouvu, tak jsem cítil, že už v Prostějově nemůžu být. Klukům i klubu ale nadále přeji, aby se jim dařilo, je tam stále řada kamarádů a skvělých lidí, ale také jsou tam ve vedení osoby, které mě zklamaly. Myslím si, že tohle zklamání jsem nepociťoval během let jen já, mám to i od dalších kluků potvrzené...“

* Sám říkáte, že vás na podzim fotbal začal zase bavit, nezapochyboval jste tedy nad předčasným koncem? Přeci jen jste v ideálním fotbalovém věku.

„Musím popravdě říct, že jsou chvíle a momenty, kdy mi ten vrcholový fotbal opravdu chybí. Živit se tím, co vás bavilo od dětského věku, bylo skvělé. Ale když se nad tím zamyslím hlouběji a vezmu to i z jiných úhlů pohledu, tak zjišťuji, že než se trápit nedůvěrou a dalšími věcmi, tak je lepší dělat něco jiného. Fotbal si člověk může zahrát téměř kdekoliv, ať je to jakákoliv úroveň. Když si uvědomím, že na kluky čeká zimní příprava, tak jim ty zmrzlé ruce i nohy vůbec nezávidím. Jsem rád, že to mám za sebou.“ (úsměv)

* Souvisí to pak i s mládeží v Prostějově? Protože když se podíváme i na vycházející kluky z dorostu, tak těch řada raději skončí, než by se vrátila zpátky do mateřských klubů.

„To je další velký problém, o kterém se nahlas nemluví, ale je tomu tak. Neříkám v žádném případě, že se všechno dělá špatně, ale tady by měla lépe fungovat i komunikace jak s mateřskými kluby, tak s vlastními hráči. Celkově je patrné, že do eskáčka za poslední tři sezóny snad nepřišel jediný odchovanec, to taky není dobrá vizitka. Samozřejmě to není jednoduché a trenéři určitě dělají, co mohou, ale možná by bylo na čase popřemýšlet i nad tím, jak tuto situaci zvrátit, protože fotbal je na Prostějovsku hodně vysoko, časem by to mohl být velký problém. Celkově se ale fotbal v Prostějově za poslední roky opravdu hodně posunul směrem nahoru. O tom se nemusíme ani bavit, ale stále je v nějakém vývoji a já bych si přál, aby ten vývoj byl tím správným směrem. Nechci tím v žádném případě nikoho hanět, protože si každý, kdo fotbal někdy dělal, uvědomuje, jak náročné to je. Ale myslím si, že jsou tu určité věci, které stojí za zamyšlení.“

 

JAN ŠTEIGL

* narodil se 11. února 1995 v Prostějově

* s fotbalem začínal v Prostějově, kde nastupoval za mládežnické výběry 1.SK Prostějov

*v žákovských kategoriích se přesunul do Sigmy Olomouc, odkud se vrátil v roce 2013 zpátky do Prostějova

* v letech 2015–2017 nastupoval na 1. HFK Olomouc

* od sezóny 2017 byl součástí „A“-mužstva 1.SK Prostějov

* před jarní částí sezóny 2020/21 odešel na hostování do Líšně

* po konci sezóny chtěl do Líšně přestoupit natrvalo, kluby se však nedohodly

* ve 26 letech se nakonec rozhodl opustit profi fotbal a zamířil už jako amatér do Čechovic

* v I.A třídě Olomouckého KFS je po podzimní části sezony 2021/22 nejlepším střelcem, v jedenácti zápasech vstřelil 21 branek

* v civilním životě se nyní připravuje na profesi u policie

ZAJÍMAVOST: ve volném čase se rád věnuje rybaření a mezi jeho koníčky patří i barber shop

 

očima trenéra

„Je to obrovská persona do kabiny. Honza Šteigl prošel profesionálním fotbalem. Pro mladší hráče je velkým vzorem. Jeho vstup do klubu měl i mimofotbalové parametry. Musím říct, že je to naprosto pokorný člověk, vůbec by do něj člověk neřekl, čím vším si fotbalově prošel. Do kabiny zapadl skvěle i proto, že některé kluky už z dřívějška znal. V tomhle směru nebyl problém. A po stránce fotbalové se jeho role naplnila. Jeho velikost byla vidět i v tom, že i když se jemu samému v zápase nedařilo, tak kvalitou v zakončení dokázal zápas uhrát a jeho přínos byl obrovský. Přál bych každému trenérovi, aby měl možnost s takovým hráčem pracovat. I z hlediska přístupu se projevuje jeho profesionalismus, i v I.A třídě. Je nastavený tak, jak to měl v profesionálním fotbalu. Jsem jen rád, že u nás působí. A věřím tomu, že bude i nadále.“

Lukáš KOLÁČEK, trenér Čechovic

 

¨