Když v roce 2014 přišlo odtržení Donbasu a Krymu, podle mnohých se tak „prostě stalo“. Přišly sankce, přišlo veřejné odsouzení a pak ticho. Z Ukrajiny i dalších osm let chodily zprávy, jak umírají lidé, ale to už svět nezajímalo. Když se ruská armáda začala stahovat k ukrajinským hranicím, Putin jen chřestil zbraněmi. Přece není šílený, aby zaútočil? No, vidíte sami...
Už více než týden probíhají boje na Ukrajině. Ne nějaké šarvátky. Regulérní válka to je, byť to někteří představitelé států nechtěli ještě přiznat (například Kazachstán) a pro ruská média se nejspíš navždy bude jednat o „mírovou operaci s cílem zemi denacifikovat“. Přitom se jedná o sprostou agresi vůči suverénnímu státu. A taky o válku, při které neumírají jen vojáci, ale také civilisté, ženy a malé děti. Záběry a videa pravidelně ukazují ostřelování civilních budov. Nebo jsou snad na Ukrajině i nemocnice, porodnice či opera plné vojáků? Nebo takové sídliště? Neřekl bych... Zdá se však, že Putinův režim Ukrajinu přeci jen podcenil. Odpor je obrovský. Od armády, od lidí a taky od světové veřejnosti.
A teď zpět do minulosti. Zdá se, že zatímco si nacistická třetí říše s Hitlerem v čele v klidu nejprve porušovala jedno pravidlo za druhým, zabrala nejprve Porýní, pak Rakousko, následně české příhraničí a až po útoku na Polsko se demokratické země na něco zmohly (navíc jen ve formální rovině), zde je vše jinak. Donbas a Krym? Putinovi ještě prošly. Ale nyní už je to něco jiného. Suverénní stát napadl jiný suverénní stát – bez vyprovokování, bez oficiálního vyhlášení války a bez jakéhokoli ohledu na civilní obyvatelstvo.
Přesto se i dnes doslýchám a dočítám od některých lidí, že vinna je Ukrajina. A západní svět, jak jinak. Přestaňte Ukrajině dodávat zbraně, vyzvalo například SPD. Odpověď senátora Jiřího Drahoše nemohla být lepší: „Když přestanou bojovat Rusové, nebude válka. Když přestanou bojovat Ukrajinci, nebude Ukrajina.“ Nemohl to vystihnout lépe. Dalším pochybovačům mám tři otázky: Kdo zaútočil? Na území, kterého státu se bojuje? A patří k takzvané denacifikaci okupace území, střelba na nevojenské cíle a civilisty? Odpovězte si sami.
Připomeňme, že bohužel platí „s jídlem roste chuť“. Pokud by Ukrajina padla dříve než Putinův režim, může být na řadě někdo jiný. I v dalších zemích jsou přeci ruské menšiny, které by Vladimír Vladimirovič mohl chtít ochránit. Na řadě je prý Gruzie, Moldavsko, Pobaltí... Mluví se o Putinově vizi Sovětského svazu verzi 2.0. Toto dovolíme?!
Nejen ale i proto je třeba Ukrajině pomáhat, jak to jen jde. Té zemi, jejich lidem. Každý podle svých možností. Bojují i za nás.
Sláva Ukrajině!
