Letos poprvé, ale v celkovém součtu již po dvaašedesáté pokračuje seriál PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, který vloni vyvrcholil speciálním dílem monitorujícím vánoční atmosféru i nabídku ve zdejších kavárnách. A nyní jedeme dál! S potěšením můžeme oznámit, že také v tomto roce se budeme na stránkách nejčtenějšího regionálního periodika dívat na zoubek jak regionálním restauracím, tak místním hostincům a čas od času vám přineseme i nějaký ten bonus. Zpočátku letopočtu 2020 se tak bude dít v každém lichém čísle, přičemž začínáme právě dnes.

Než se ale pustíme do reportáže, zopakujme si, že celá sonda gurmánství je rozdělena právě na dvě samostatné, ovšem ruku v ruce souběžně probíhající části. Vedle hodnocení restaurací a hostinců vám připravujeme i nějaké to překvapení v podobě návštěvy pizzerie, vegetariánského podniku, klasické „zahrádky“ a přinesli už také první ze sérií kavárenských dílů nebo ku příkladu prozkoumání Hanáckých slavností či vánočních trhů. V neposlední řadě máme za sebou dva comebacky v podání druhé hodnotící návštěvy a předloni jsme poprvé představili silvestrovské menu v zahraničí. V posledních číslech loňského roku jsme se vypravili do oblíbených restaurací a hospod v regionu Prostějovska.
Připomeňme si ještě historii tohoto projektu, která začíná být již pořádně košatá. Vše odstartovaly dvě pilotní části na konci roku 2016, třetí dějství jsme vám přinesli v lednu nadcházejícího letopočtu, načež druhý měsíc roku 2017 vyplnily hned dva díly a v březnu jsme se premiérově vydali k hostincům. Od té doby pokračujeme víceméně v pravidelném rytmu střídání, který naruší jen letní prázdniny či mimořádné události.
Naše nejnovější cesta vedle ještě v době pokročilého podzimu do hospůdky U Anděla. Možná si vzpomenete, že jsme už kdysi navštívili hostinec stejného jména v Melantrichově ulici a líbilo se nám v něm. Bylo to před dvěma lety a dostal od nás tři a půl hvězdy. V Prostějově ovšem existuje ještě jeden hostinec stejného jména. Nachází se na místě poněkud ukrytém, a kromě lidí bydlících v blízkém okolí o něm, jak jsme si ověřili, téměř nikdo neví. A přitom se nejedná o žádnou zapadlou malou místnost s pípou a několika místy u stolu… Také jste už zvědaví, jak všechno dopadlo?
Kdo by chtěl znát hodnotitele PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, stačí kliknout na www.vecernikpv.cz a příslušný banner, pod kterým se skrývají potřebné informace i všech jedenašedesát doposud zveřejněných dílů.

Než se rozhodnete vstoupit...
Tento Hostinec U Anděla musíte hledat ve vnitrobloku ohraničeném Brněnskou a Tylovou ulicí na jedné straně, resp. Dobrovského ulicí a Tetínem na straně severní a jižní. Z objektu bývalé samoobsluhy vznikl sportovní klub hráčů kulečníku a hned za rohem, ve stejném domě se nachází náš dnešní cíl, k němuž jsme zavítali ještě v příjemném podzimním čase. Oficiálně sídlí v ulici Tylova, i když adresa Dobrovského by se zdála logičtější. Příprava na hodnoticí návštěvu začíná pravidelně hledáním informací na internetu. Vlastní stránky hostinec nemá, podařilo se nám pouze najít pár ne právě aktuálních fotografií na webu mapujícím hospody ve světě – a to bylo všechno...

Od exteriéru k interiéru
Takže jsme se vypravili k Andělovi naslepo. Již venku nás uvítala zahrádka s několika menšími a dvěma velkými stoly, kde najde za pěkného počasí místo pár desítek hostů. Posezení je to příjemné, z větší části pod stromy, které zajistí konzumentům piva v létě příjemný stín. V době naší návštěvy byl sice podzim již v plném proudu, ale neobvyklé teplo vylákalo ven nejen kuřáky, ale i hosty, kteří zaskočili „na jedno“.
Na vstupních dveřích jsme si přečetli, že otevřeno je denně od 11 dopoledne do 11 hodin večer a že provozovatelem je stejná společnost, která provozuje i hostinec stejného jména v Melantrichově ulici, takže jsme se těšili na to, co nás čeká uvnitř.
Hostinec má dvě části navzájem propojené. Vstupujeme do té větší, přímo naproti se nachází výčep, jinak je prostor zaplněn stoly, kolem stěn se táhne souvislá lavice. Místa mezi stoly moc není, pokud je plně obsazeno, má i štíhlý člověk co dělat, aby se protáhl na svoje místo. Spočítali jsme, že u stolů najde místo asi 40 hostů. Ty jsou pokryty barevnými ubrusy, jinak je vybavení standardní.
Ve druhé části jsme zahlédli automat na šipky a stůl, u kterého skupina mladých Vietnamců hrála nějakou veselou karetní hru. Tato část je menší, odhadujeme její kapacitu na 20 až 30 míst.

Nabídka nápojů a jejich kvalita...
Na tabuli vedle výčepu zhlédnete nabídku piva. Již venku jsme si přečetli, že můžeme mít i nefiltrované pivo z tanku. Chvíli jsme váhali, ale potom jsme zvolili jedenáctku a černé Krušovice.
Zvažovali jsme, jestli si nedat „panáka“, jako se tomu dělo u sousedních stolů. Snažili jsme se přečíst nabídku – podle délky příslušné části lístku – dost širokou, ale ztroskotali jsme na kuriózní překážce. Lístek byl sice na každém stole k dispozici, ale byl vytištěný tak titěrnými (jinak to nelze nazvat) písmenky, že nebylo v našich silách jej přečíst. Oba používáme v těchto případech brýle o síle 1,5 dioptrie, tedy naše oči nejsou ještě tak špatné, brýle zapomenuté doma by nám ale nebyly nic platné. U sousedního stolu měli stejný problém, nechávali kolovat brýle jedničky, ty jim ale vůbec nepomohly. Vyřešili to stejně jako my, neobjednali si nic... Pokud vás zajímá nabídka nealkoholických nápojů, tak těch byla plná chladicí skříň hned vedle výčepu. Ujišťujeme, že si ten svůj určitě vyberete.

Něco k zakousnutí...
Výše popsaný problém jsme měli i s přečtením jídelního lístku. Vhodným natočením tak, aby na něj dopadalo co nejvíc světla, a usilovným soustředěním na klíčová slova jsme odhalili, že jeden oddíl obsahuje několik druhů pizzy a podařilo se nám ještě přečíst „utopence“. Škoda... Nabídka byla určitě širší. Nechtělo se nám objednávat naslepo a tak jsme to nakonec vzdali.

Kvalita servisu
V tomto ohledu není co vytknout. Dostali jsme pivo, které jsme si objednali a na které jsme nemuseli dlouho čekat. Ale přesto nám něco důležitého chybělo. Alespoň minimální náznak úsměvu a pár slov ze strany slečny obsluhující i výčepní zároveň by vytvořilo příjemnou atmosféru. Pečlivě jsme sledovali její obličej, stejně kamenný byl celou hodinu pro všechny, nejen pro nás, kteří jsme se zde zastavili poprvé a možná naposledy. No, nejsou všichni lidé stejní, ale v hostinci příjemné chování nějak víc očekáváme a hodně nám chybělo.
Poznámka: Už chápete, proč jsme se nezeptali, co se píše v jídelním a nápojovém lístku, když jsme ho nemohli přečíst?

Místo úlevy
Na toalety se vchází ze zadní části a jejich úroveň je velmi dobrá, a to, jak co se týče vzhledu, tak vybavení. Dokonce máte k dispozici teplou vodu, to bývá výjimečně. Čistota byla bezchybná.

Shrnutí - celkový dojem
Hospůdka se nachází v místě, kde až tak mnoho lidí pěšky jen tak nechodí. Ale pokud se chcete zastavit na kus řeči s kamarádem, kterého jste právě po letech potkali, klidně vejděte dovnitř. Na úplné gurmánství to není, obsluha také nebyla nejpříjemnější, ale z nabídky piva si vyberete to, které vám sedí, a když budete skromní, mít silné dioptrie, dostanete i něco málo k zakousnutí. Štamgastům radit nemusíme, ti jsou tam zjevně spokojeni.

Hostinec U Anděla v Tylově ulici je místem, kam mají lidé z blízkých paneláků opravdu blízko. Musíme však přiznat, že nás ničím zvlášť nezaujal. Ani nabídkou alespoň jednoho prémiového piva, ani něčeho k zakousnutí – možná tam i něco měli, ale... Navštívili jsme obyčejné hospody, které skoro nic nenabízely, ale díky vstřícné obsluze si vysloužily půl hvězdy navíc, zde tomu tak bohužel nebylo.
Hostinci U Anděla udělujeme

Další díly najdete ZDE: