Svádění odpovědnosti na jiné, urážky a samozřejmě také řada polopravd. To vše se sneslo v uplynulých dnech na hlavy opozičních poslanců z úst představitelů vládní koalice. Důvodem bylo odmítnutí prodloužení nouzového stavu. Jeho vyjednávání se ukázalo ze strany Andreje Babiše jako vyloženě odfláknuté, to, že se snažil něco vyjednat až poté, co se rozjela schůze Poslanecké sněmovny, která měla prodloužení řešit, už skoro ani není úsměvné.
Nouzový stav tedy minulý týden prodloužen nebyl.
Jenže tatáž vláda nyní balancuje na hraně, přes názory mnohých právníků, včetně ústavních, i mnoha politiků, se rozhodla vyhlásit nouzový stav znovu. A to i přes odpor Poslanecké sněmovny, tedy přes odpor většiny volených zástupců obyvatel země. Že se může jednat o věc protizákonnou, dokonce protiústavní? To zjevně politiky nechává chladnými.
Přitom právě ono balancování na i za hranou zákonnosti a porušování vlastních pravidel způsobilo, že padá jak zbývající důvěra ve vládu, tak důvěra v protikoronavirová opatření. Vláda opět zkrátka zkouší, co si ještě může dovolit. A opět hazarduje s důvěrou lidí, kteří nepochybně po roce neustálých stopek, zákazů, příkazů a současně vládních přehmatů a arogantních vyjádření politiků toho mají dost.
Takže ne za osm měsíců, ale nyní přichází pro Andreje Babiše kritický moment. Prodloužení nouzového stavu přes odpor velké části veřejnosti i Poslanecké sněmovny je důležitý milník, který pravděpodobně bude velkým zlomem. První průzkum společnosti Kantar ukázal, že po pěti letech nevede ANO 2011 žebříček oblíbenosti u voličů. Je to první takový průzkum, a nemusí být poslední. Stejně tak nemusí vypovídat o realitě, nicméně se zdá být symbolem.
Právě rozhodnutím, že si z hlasování poslanců nebude nic dělat, přitom procenta mohou posunout ještě níže. Hlavně však opět u mnohých lidí otřese vírou v dodržování pravidel a jejich rovností pro všechny. Mnohé jiné zase utvrdí v tom, že je normální, dokonce žádoucí je porušovat. A to je to poslední, co v nynější situaci potřebujeme...
