Dobrou prací s nejmenšími sportovci pomohl miniházenkářům TJ Sokol Kostelec na Hané HK na takovou herní úroveň, že se dostali do absolutní špičky ČR. Teď však trenér Patrik Coufal a jeho svěřenci nemohou dělat dlouhé měsíce téměř vůbec nic. Přinášíme koučův obsáhlý a velice trefný názor na současnou situaci, který Večerníku ochotně poskytl.

„Stejně jako všechny ostatní sporty, kroužky, koníčky zažívá také házená a především pak děti kruté časy, které jsme si ještě před rokem vůbec nedokázali představit.

Když před rokem vláda zavřela školy a ukončila všechny dětské mimoškolní aktivity, bylo to pro děti takové neotřelé dobrodružství a my dospělí jsme chápali, že se něco děje, nikdo neví pořádně co, a asi je dobré ‚to‘ trochu poznat a řešit. A tak se kromě dětských aktivit zastavily téměř všechny činnosti, a to dokonce i některé velké ekonomické provozy jako například Škoda Auto včetně návazných dodavatelů.

Mezitím vláda, zdravotníci a následně celá společnost poznali, o čem takzvaný koronavirus (covid-19) je. Pojmenovaly se rizikové skupiny, to znamená ty, na něž virus s největší pravděpodobností útočí, respektive jejich imunita mu jen obtížně odolává. Tvrdá opatření se začala uvolňovat, děti se postupně vrátily aspoň nějakou formou fyzicky do škol a my házenkáři stejně jako ostatní sporty jsme se postupně vrátili k běžnému tréninku, soutěžím a zbylým turnajům. Už tehdy bylo u některých jedinců zřejmé, že dva měsíce bez pohybu udělaly své. Příbytky na váze (nad rámec fyziologického vývoje), zhoršený pohyb i reakce a zadýchávání při aktivitách, u nich ještě před pár týdny nenastávaly. Nicméně s pocitem ‚je to za námi‘ jsme se vrhli do práce a děti postupně dostávali do původního fyzického rozpoložení. Prázdniny nám sice v tomhle moc nepomohly, nicméně letní období nutí děti se přece jen přirozeně více hýbat než období zimní a jarní. Na konci prázdnin pak nový start fungoval skvěle, ztracené jaro se obstojně dařilo dohánět.

V říjnu ovšem přišel ‚mokrý hadr přes obličej‘ a okopírovaný jarní příběh. Kdo čekal poučení z jarního vývoje a směrování opatření s cílem ochránit rizikové skupiny, to znamená převážně seniory ve věku 65+ a vážně nemocné ostatní ročníky, šeredně se mýlil. A tak nejdrastičtější opatření opět dopadla na děti v podobě zákazu veškerých aktivit mimo rodinu a maximálně jednoho kamaráda, zavřené služby s kontaktem 1:1. Naopak výroba ve velkých korporátech a prodeje v obchodních řetězcích s denním bezprostředním kontaktem i přítomnosti všech rizikových skupin zůstaly prakticky plně funkční.

A tak se děti jako nejméně riziková skupina ocitly v domácím vězení připoutaní na monitor své distanční zbídačelé výuky, za zády majíce své zdeptané rodiče, kteří nevědí, zda mají dříve vydělávat peníze, či nahrazovat školu. Na sport a jiné kroužky pak již nezbývá často ani myšlenka. A tak veškeré tyršovské, ale také ještě nedávno odborné i politické myšlenky v souvislosti se zdravým vývojem dětí vzaly za své a byl nám představen nový trend pro nejlepší zdravý fyzický a psychický vývoj nejmladší generace. A to sedět doma u monitoru, sledovat učitele, jak se pídí polovinu distanční výuky po tom, proč tady není Mařenka, jak to, že šel Pepík zase na záchod, a proč je Laďa stále v pyžamu, když už je přece výuka. Bezprostředně sice dětem nebylo nařízeno sedět celé dny u počítačů či mobilů, nicméně nařízená opatření k tomu jednoznačně směřují. Místo zavedeného pevného režimu, který děti prostě nezbytně nutně pro svůj vývoj potřebují, nastala anarchie. Po nutných dvou až čtyřech distančních hodinách často nudné nekontaktní výuky nastává několik bezrežimových hodin, kdy děti nemají do čeho ‚píchnout‘, a tak frčí sociální sítě, YouTube a nuda, neřád… Psychika je na bodu mrazu, fyzická aktivita pouze kvůli přesunu za pamlsky, protože nuda je podpořená zvýšenou chutí k jídlu…

Na konci listopadu přichází oživení v režimu tvrdě osekaných fyzických aktivit, kterým jsme říkali tréninky. Nadšené děti! Konečně kontakt se spoluhráči! Hadr na hubě, ale nevadí, stejně jsme si nějak poradili. Další rána, Praha se z premianta už podruhé stává průserářem. Že by to tam někdo organizoval? A tak se nám vše zase natvrdo zavírá. No, moc jsme si to neužili…

Po Novém roce nás nic příjemného nečekalo. Připravený mezinárodní turnaj Hanácké pohár pro 300 dětí vzal za své. Tréninky v nedohlednu…

Ohrožené skupiny se mačkají v obchoďácích, část z nich se pak společně potí a sprchuje na pracovištích, firemních sprchách a šatnách, nejméně riziková skupina budoucí ekonomické generace naopak sedí nečinně doma v paralele s budoucí předpokládanou výkonností dlouhodobě nezaměstnaného člověka.

Můžeme tedy sumarizovat:

1. Rizikové skupiny vůbec nechráníme a nijak jim nepomáháme. Nebo si skutečně může někdo myslet, že když zavřeme děti, ochráníme tyto rizikové skupiny?

2. Nerizikové skupiny chráníme tak, že jim doslova ničíme život.

Co bude z dětí, které už rok nemají režim a jen doma apaticky sedí a bezcílně bloumají od ničeho k ničemu? Motivovat tyto děti k čemukoliv je obrovský problém, když se nemají na co těšit, když je nic nečeká – jen pokračující apatie, psychická deformita, fyzická degradace. Tvoříme jen psychicky, fyzicky a sociálně narušené analfabety. Čím se děti provinily? Absolutně ničím. Jen je z pohledu současné vlády, ale částečně také opozice, alibisticky nejsnadnější udělat zásadní viditelná opatření tam, kde je to nejprůchodnější, a to jsou organizace řízené státem. A kdo se bude nejméně bránit? No, samozřejmě děti. Co na tom, že děti v podstatě před covid-19 není třeba vůbec chránit. Proto se teď ve vší ‚selské logice‘ chystá megalomanské testování všech školou povinných dětí, když už je tedy milosrdně pustíme do školy. O mimoškolních aktivitách se stále nemluví… Pokud se ptáme, zda budou testy nutné také pro všechny ostatní věkové skupiny obyvatel a především ty rizikové před vstupem do obchodů, úřadů či zaměstnání, tak to se neřeší…

Takže než si všichni vládní nekoneční stěžovači na nedisciplinovanost ‚poddaných‘ a vymýšleči seznamu hříšníků, kde by sami měli zaujímat první místa (a to si ta nařízení sami definují), budou prázdniny. Zdravý fyzický a psychický vývoj přece mají na háku. Po nás potopa…

Nicméně hra na nouzový stav evidentně baví i opozici, která na oko proti vládě bojuje, ale na druhou stranu její vlastní hejtmani si oslím můstkem na vládě nový nouzový stav vyžádali. A, světe, div se, opozici kromě SPD to nevadí, protože nemá zájem s tím nic dělat.

Mezitím co hledáme rozdíl mezi pravdou a nepravdou, dětem utíká dětství, utíká jim nejvhodnější doba, kdy se v životě lidském nejlépe učí, kdy se rozvíjí fyzické dispozice, formuje psychika, sociální kontakty. Jsme asi historicky první generace, které nezáleží na budoucí generaci, a představitelé státu zvolení ve svobodných volbách ničí děti a vnuky vlastního národa. Od nepaměti fungovalo ‚zachraňme ženy a děti‘. Asi netřeba selsky uvažujícímu člověku vysvětlovat, proč tomu tak bylo. Nově ‚moderně‘ platí: ‚obětujme děti, zachraňme svoje sobectví‘. Kdo by řešil, co bude po nás...“