S těžkým srdcem se dívám na situaci, která nyní vládne především ve zdravotnictví. Dobrá není. Kvůli onemocnění covid-19 muselo dojít ke zpřísnění opatření. Lékaři a ostatní zdravotnický personál mají rodiny, děti. I když se ukázalo, že u dětí je zatím, podle dostupných informací, virus snášen dobře, kvůli jeho šíření byly zavřeny základní školy. Jenže jejich rodiče jsou neustále v zápřahu a mají na ně málo času, jsou vyčerpaní. Mnohdy si ani nemohou vzít tzv. paragraf, čerpat dávky ze systému nemocenského pojištění na člena domácnosti.
A ptám se, proč takovéto opatření nepřišlo již při první jarní vlně? Kde byla iniciativa Ministerstva zdravotnictví a nemocnic hledat brigádníky, kteří se o děti postarají?
Na druhou stranu nemůžu kritizovat jen naši vládu. Je na nás všech sáhnout si do svědomí.
Znám řadu mladých lidí, kteří rychle využili květnového uvolnění opatření a vycestovali dělat OPR do zahraničí. Proč nyní nezůstávají tady?
Mám pocit, že mladí lidé cítí málo zodpovědnosti za fungování naší země. A to nejen v této těžké době. Na sociálních sítích začínají velké hádky kvůli vládním opatřením. Dotyční si vůbec neuvědomují, že ať se jeví jakkoli zbytečná, tak stále jsou to rozhodnutí vlády, která mají stejnou váhu jako Ústava České republiky a zákony této země.
Těžká doba si zkrátka žádá utažení opasků. A je jen na nás všech, jak se k tomu postavíme. Můžeme buď fungovat jako dobře namazaný stroj, nebo se hádat, šířit nenávist a situaci ještě zhoršit.
Proto chci na vás apelovat. Noste roušky, nikomu z vás to neublíží. Uvědomme si, že zdravotní sestry a bratři, záchranáři a podobná povolání ji musí mít na ústech nepřetržitě i dvanáct hodin. Dosud nenastal úplný lockdown, můžeme se volně bez roušek projít v přírodě, tak si toho važme.
