Letní prázdniny jsou pomalu v dohledu a doba dovolených klepe na dveře. A stejně jako loni, tak i letos se zdá, že právě začátek prázdnin bude „viru prostý“. Tak to má přece být, no ne? Vždyť nastává roční období, na které se většina z nás těší nejvíc. K němu nepotřebujeme nějakou „fuj, nepěknou věc“, do kteréžto kategorie koronavirus patří.

Jenže při rozhovorech – zejména se sportovci – cítím jasné obavy, až strach. Nevrátí se v září koronavirus v plné síle? A s ním i opatření, která poslala amatérský sport, kulturu, gastronomii, velkou část služeb i živnostníků na okraj propasti? Nestane se znovu, že se bude zavírat, omezovat, zatahovat za záchrannou brzdu, utahovat šrouby?

Vyloučit to bohužel nemůžeme. A to i z prostého důvodu blížících se voleb. Protože je jasné, co přijde na přelomu srpna a září. Opatření se zpřísňovat pravděpodobně nebudou, ať bude jakákoli situace, která bude zároveň malována narůžovo. Nebudou zákazy, nebudou se činit nepopulární opatření, nebudou vyslyšeny rady odborníků, i kdyby byly sebelepší. V případě zhoršování situace by se fakticky opakoval scénář z minulého roku, kdy Andrej Babiš odmítl zavedení přísnějších pravidel vzdor stoupajícím číslům nakažených i obětí.

Mnohdy je vyčítáno opozici, že žádala uvolnění. Jenže opozice jej žádala mnohem dřív, než začal školní rok, a zároveň žádala vládu o odpovědi na to, jak je připravena na druhou vlnu. Odpovědi se dočkala v podobě arogantního odkazu na „zahrádkářský zákon“, který má mít před řešením koronaviru přednost. Navíc, což si mnoho lidí možná neuvědomuje, rozhodující silou pro (ne)zavádění opatření byla vláda.

Letos by měla být situace podobná. Vláda je stále stejná, nadále navíc odmítá připustit, že v boji s koronavirem zásadně pochybila – a to zdaleka ne jednou. Prakticky kdykoli, kdy jsou slyšet členové vlády, zní jen pochvaly. „Best in covid“ je sice už hodně vysmívané, hláška „zvládli jsme to“ však ještě vládní činitele neomrzela. Jediným rozdílem se zdá být proočkovanost populace, která se ne díky vládě, ale vládnímu chaosu navzdory, pomalu, ale jistě zvyšuje. Bude to však stačit?