Děti doma, klienti v domovech pro seniory prakticky neprodyšně zavření, majitelé restaurací hořekující. Současná doba píše řadu příběhů, většinou nepříliš hezkých. Píše však také příběhy nenávisti. Tuším, že ta věta zazněla (možná ne poprvé) v díle J. K. Rowlingové, kde se hovoří o těžkých dobách: že ty dokáží z lidí přivést na povrch to nejhorší i to nejlepší. Ukazuje se, že na tom něco bude.
Opravdu nejlepší stránku například velká část této země předvedla na jaře. Solidarita, ochota bezplatně pomáhat a být nemohoucím k ruce byla velká. Ohleduplnost k ostatním? Velmi solidní. Vše se ale obrátilo v prach, chaotická opatření vlády, jejich porušování ze strany politiků a hlavně fakt, že normální život není v dohledu, začaly spíše ukazovat stinnou stránku. Tou je bezohlednost, agresivita i projevy nenávisti.
Co k nim stačí? Velmi málo. Třeba fotografie lidí, jak jdou do přírody bez roušky. Pokud ji nedejbože zveřejní, stává se terčem řady odsuzujících komentářů. Další příklad? V obchodě jsem zaslechl ženu, jak ji v jiné prodejně ve frontě natlačili na jinou, a tak porušila odstup. A druhá žena ji za to jednoduše napadla kabelkou. Co má tohle chování znamenat? Přeskočilo nám snad? Zůstaňme v klidu, dodržujme základní pravidla, a když potřebujeme upustit páru, jděme do přírody – nejlépe tam, kde se nejedná o přelidněné výletnické místo. Doba je těžká, ale nestěžujme si ji přehnanými reakcemi a bezhlavým útočením na všechny, kteří podle vás domněle překročí čáru v podobě opatření. Dodržovat je? Jednoznačně. Ale fanatismus stranou.
