„Druhého listopadu nepůjdou školáci do lavic jedině, že by bouchla atomovka.“ Vzpomínáte si na tento výrok dnes již bývalého ministra zdravotnictví Romana Prymuly? Já také. A co se stalo? Dítka školou povinná zůstala doma, i když výbuch nenastal.
Dnes o skoro měsíc později jsme vlastně ve stejné situaci. Vláda nejprve slíbila návrat prvňáků a druháků, dnes se už šušká také o deváťácích a posledním ročníku středních škol. Na přirovnání s bombou se naštěstí zapomnělo. Na co ale naopak veřejnost nezapomněla, to je chaos a nepodloženost řady předchozích opatření. Tím si ovšem vláda pořádně zavařila. Po tom všem, co kabinet Andreje Babiše předvedl, se nutně musela zvětšit množina občanů, kteří tvrdí, že vláda neví, jak si s koronavirovou krizí poradit. Záhy po oznámení návratu školáků se tak rozeběhly očekávané diskuse.
A diskutéři na sociálních sítích i pod články se rozdělili záhy na několik základních skupin. Jedni krok vítají s tím, že bylo dávno načase a vláda ohrozila vzdělávání dětí. Druzí poukazují na to, že by se mělo ještě počkat, protože v opačném případě by si Česká republika zadělala na třetí vlnu. Třetí skupina si pak z toho všeho dělá legraci...
Všechny tři ale mají jednu věc společnou, a sice zjevnou nedůvěru v kroky vlády. Kabinet si svou připraveností na dobu koronavirovou zkrátka zavařil. I případné pozitivní kroky jí budou u veřejnosti procházet mnohem obtížněji než kdy jindy. A že se snaží nyní koaliční poslanci prosadit povinný podíl českých potravin na pultech a vyšší podíl biopaliv v pohonných hmotách, je už jen takový bonbónek.
Vláda si nyní musí zvyknout, že je pod vzteklým a nedůvěřivým pohledem rostoucího počtu voličů. Včetně rodičů školáků-navrátilců.
Aktuální zpravodajství čtěte v tištěném vydání
