Koronavirus se nedívá na kalendář, hodinky ani na to, kdo kde zrovna vládne. Neřeší tedy současnou politickou situaci země, ve které se roztahuje. A tak si „užíváme“ v Česku další vlnu epidemie ve chvíli, kdy vládne-nevládne kabinet Andreje Babiše a zároveň ještě nevládne nová garnitura premiéra Petra Fialy. Ten sice už byl jmenovaný, jeho vláda však ještě nepožádala sněmovnu o důvěru. Situaci navíc natahuje prezident Miloš Zeman svými pohovory s ministry.

Dostáváme se tak fakticky do stavu anomie. Pojem označuje období v dějinách, kdy nastalo nejen bezvládí, ale také změna nebo výrazná absence u norem a ve společenském řádu. Případně jejich rozpad a následné vakuum při tvorbě nových norem a hodnot. V souvislosti s tím se hovořilo zejména o válkách nebo revolucích. Ale sedí to i na současnou situaci, kdy pod vlivem nezdařeného držení epidemie na uzdě, společenské revolty části lidí vůči (téměř veškerým) opatřením a zároveň zjevného rozhodnutí Babišovy vlády nečinit nic nepopulárního zažíváme fakticky rozklad společnosti. Émile Durkheim – autor pojmu anomie – by měl radost. My, kteří v této situaci žijeme, ji jen jaksi ne a ne objevit.

K současnému marasmu však hodně přispívá právě také (ne)řešení problémů od obou vlád. Jedna už nechce, druhá ještě nemůže. A tak si mezi sebou přehazují odpovědnost za dění v dalších měsících. Ani jedna nechce dělat nic moc nepříjemného. Zatímco tak Babišova vláda dosud selhala hned u čtyř vln (zvládla jen tu první, a to navzdory zjevnému nedostatku ochranných zdravotních pomůcek ve státních rezervách), nová vláda zatím nedokázala „prodat“ svůj recept na epidemii. Lidé tak nadále žijí v nejistotě, co bude za týden, měsíc, několik měsíců. A „breberky“ si samozřejmě žijí vlastním životem.

Několikrát už jsem zaznamenal debatu o tom, co je součástí národní povahy. A zda něco takového je. Patřím k těm, kteří říkají, že ano. Jak se tedy projevuje češství? Domnívám se, že Češi jsou vesměs poměrně solidární, aktivní, svobodomyslní. Ale zároveň do našeho fondu patří švejkovství, snaha systém a pravidla „odrbat“. A to, že si velice rádi mezi sebou přehazujeme problémy a zodpovědnost jak ty horké brambory. To nyní přitom máme v přímém přenosu.