Z hlediska čísel se dá říct, že to nejhorší máme za sebou, zda tomu však tak skutečně je, se nedá s jistotou říct. Obzvláště v našem kraji i regionu byly poslední týdny skutečně nepříjemné a z klasické otázky znáš někoho, kdo to prodělal, se stala otázka, znáš ještě někoho, kdo to neměl? Ano, až takto zasáhla pátá vlna právě Moravu. Olomoucký kraj s Prostějovem dlouho kraloval v počtu nakažených. Rekordní čísla se přepisovala téměř obden a situace vypadala opravdu kriticky. Teď už to vypadá lépe, ale nesmíme zapomínat, že se situace může měnit téměř okamžitě.

 

Počet nově nakažených klesá a v mezitýdenním srovnání se jedná o tisíce případů. Stále ale nejsme v situaci, kdy bychom si měli vyskakovat a s radostí oslavovat, že jsme zvládli pátou vlnu. Už se nejednou ukázalo, že předčasné slavení může přinést daleko tvrdší vlnu následnou. Obzvláště nyní není moc co slavit. Stačí si uvědomit, že čísla, která jsou na denním pořádku a přesahují hranici deseti tisíc, tu ještě před měsícem a půl ani nebyla, a když tuto hranici překročila, začínalo se troubit na poplach. Paměť často bývá zapomětlivá, ale na tohle se snažme i nadále myslet.

Druhým pádným argumentem je situace v nemocnicích. Častokrát se totiž díváme jen na počty nakažených, ale to nejdůležitější číslo udávají právě nemocnice, kde je stále přes 6000 pacientů vinou koronaviru a více než tisícovka bez nadsázky bojuje o život. O tom, jaké úsilí musí vykazovat zdravotníci, snad ani nemusím hovořit, a za jejich obětavost a nekonečné služby by si zasloužili jedině slova uznání. Pro ty, kteří se na jejich adresu zmohou jen na nadávky, by spektrum urážek nestačilo.

A do třetice si opět procvičíme paměť. Myslím si, že si moc dobře všichni pamatujeme, co zapříčinilo loňské nepochopitelné prosincové povolení všeho na startu nového roku, a pokud nechceme něco podobného, je to hlavně o nás a naší zodpovědnosti, nikoliv o vládě, ke které se ještě následně dostaneme. Samozřejmě Vánoce a svátky si chceme všichni užít a snad zažít i nějaký ten odpočinek a penzum příjemných a pozitivních zpráv, které tak nutně potřebujeme. Ale zkusme si taky vzpomenout, že ne všichni mohou svátky trávit s nejbližšími, že je musí trávit třeba právě v nemocnici ať už z pozice lékaře, zdravotní sestry, nebo samého pacienta. A někdo dokonce ani takové štěstí, že by byl v nemocnici, neměl.

Zpomalit epidemii se do jisté míry podařilo i vládě, ať jste jejich zastáncem, nebo ne, něco na tom je. Jenže i tu se najde jedno obrovské ale. Ale stoprocentně jsem si jistý, že to není díky zrušeným vánočním trhům. Ne, opravdu ne! Opatření, která se s odsouhlasením nouzového stavu zavedla, dávala smysl a svým způsobem neochromila celou republiku jako lockdowny předešlé. Proč však do těchto opatření vláda zavedla i takovou kravinu, jakou je zrušení trhů, mi hlava nebere.

Takže na nákup vánoční výzdoby, dárků a vlastně všeho, co mě napadne, si do přeplněných obchodních center zajít můžu, ale nakoupit si tyto věci u stánkaře venku ne, protože mezi stánky se zřejmě viru líbí nejvíce. Hlavní, nebo spíše jakékoliv jiné logické vysvětlení jsem hledal dlouho, ale opravdu jsem nenašel. Určitá omezení bych ještě pochopil, aby na náměstích nekřepčilo půl města, ale kompletnímu zrušení vážně nerozumím…