Příští dva týdny budou klíčové. Příštích 14 dní rozhodne. Zní vám to povědomě? Mělo by. Právě tyto věty totiž z úst našich politiků i nejednoho odborníka vycházely během uplynulých téměř dvou let se železnou pravidelností. Ať už šlo o jaro, nebo podzim, konec opatření, nebo jejich začátek.
A zopakovat si je můžeme i nyní. Máme za sebou oslavy konce roku. A i když z těch oficiálních mnoho nezbylo a řada měst – včetně Prostějova – svůj ohňostroj i s programem zrušila, jinde se slavilo. Hospody byly otevřené, na hory zavítaly tisíce Čechů. Chalupy, chaty, byty, tam vše se jedlo, pilo či tančilo na Nový rok.
S prvním lednem, v horším případě ještě v následujících dnech, přichází pro mnohé kocovina. A poté návrat do reality. Letošek na mnoha místech jistě nebyl jiný. Otázkou ale je, zda tentokrát kromě alkoholové kocoviny nepřijde ještě jiná, tedy koronavirová. Média a politici se div nepřetrhnou ve varováních před omikronem, který už v Česku, zemi srandičkám zaslíbené, dali už tolik přezdívek.
Stejně tak se ukáže, zda platila sázka vlády na osobní zodpovědnost jednotlivce. V zásadě se přitom Češi rozdělují ohledně poslouchání protikoronavirových nařízení vlády na tři skupiny. První poslechne cokoli a hned, bez odmlouvání. Druhá si opatření probere, nejhloupější jednoduše vypustí, zbytek více či méně zdařile respektuje. Třetí skupina naopak na opatření dlabe, ať jsou racionální, nebo ne, ať už je navrhne a následně schválí Pepa, nebo Karel.
Nyní se ale hlavně ukáže, jak moc se koronaviru na přelomu roku dařilo. Zda obavy z nekontrolovatelného nárůstu infekcí byly namístě. Pokud ano, no, bude to zajímavé jaro… Ale pokud ne, můžeme s mírným optimismem hledět do dalších týdnů. „Rozhodujících“ týdnů.
