Jsou lidé, kteří mají školu rádi. A stejně tak na ni rádi vzpomínají. Dále jsou tací, kteří už tak nadšení nejsou. A pak dokonce i ti, kteří jen vzpomínku na školní léta nesnáší. Snaží se ji tak vytěsnit. Odnesou to často i školní pomůcky. Ty v lepším případě mizí u dítek známých, v horším na smetišti. Ale pozor, nepodceňujte nic. Mohou se totiž po čase zase hodit.
K té myšlence jsem dospěl opakovaně. Jako člověk, který neměl se školou zase tak zásadní problémy, jsem si nechal mnoho sešitů a učebnic. A už pár let po škole jsem znovu zabrousil k učivu španělštiny. Učebnice i sešity se zase hodily ve chvíli, kdy jsem zvažoval, že zkusím jinou vysokou školu – na příjímací zkoušky byly zápisky i texty v knížkách jako dělané. A ač nakonec z této úvahy sešlo, byl jsem rád, že zde byla ta možnost, pomyslná berlička.
Speciální příloha KAM ZA VZDĚLÁNÍM vychází jako součást tištěného vydání PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku z pondělí 14. února
