Doba papírová. I tak občas bez nadsázky lze nazvat současnost v České republice. Jak nemáš papír – na cokoli – jsi prostě out nebo v lepším případě mimoň. Zdálo by se, že podobné je to na trhu práce. Není to tak dlouho, co člověk snadno získal dojem, že i operátor úklidových prací (uklízečka) nebo asistent prodeje (prodavač čehokoli) musí mít nejlépe maturitu. Zkrátka opět papír.
Jenže doba se mění. Období, kdy lidé stáli frontu na práci (jakoukoli) a oficiální nezaměstnanost byla kolem deseti procent, je aspoň nyní pryč. Firmy tak na mnohá místa berou, „co“ má ruce a nohy. Každý je dobrý, byť to je stále mírná nadsázka.
Trošku se ale změnil taky přístup podniků a společností. Na místa, kde si ještě mohou pracovníky vybírat (a nejde se jen po známých známých), se najednou mohou často dostat i lidé bez papíru, bez formálního vzdělání. A někde i bez praxe. Co se to děje?
Určitý obrat naznačila před více než dvěma lety ředitelka pobočky Úřadu práce ČR v Prostějově. Věra Crhanová tehdy v rozhovoru pro Večerník uvedla, že firmy se více soustředí ne pouze na schopnosti, ale také na přístup lidí. Co je tedy nyní takzvaně IN? Ne nutně vysoká škola (byť pro zdravotnické a školské profese je samozřejmě nutností). Ale přístup.
Alfou a omegou zkrátka přestal být papír, „krylovsky“ mu můžeme říkat štempl, ale vůle pracovat. Dále ochota učit se novým věcem, schopnost pracovat v kolektivu – ale i sám. A, co je podstatné, zodpovědnost – ta možná ční nad vším ostatním.
Historikové tak dělí období na dobu kamennou či železnou, filozofové vnímají třeba dobu postfaktickou. Směřujeme alespoň na trhu práce do doby postpapírové?
Speciální příloha FIRMY V OLOMOUCKÉM KRAJI I. je součástí tištěného vydání PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, které vychází v pondělí 28. března
