Termín, do kdy musí být odeslané přihlášky na střední školy, je do 1. března každého roku. Pokud ještě někdo neví nebo váhá, měl by podle odborníků v první řadě zvážit, jestli zvolí učební obor, nebo školu s maturitou. Navíc je také důležité, aby si dítě vybralo samo a nerozhodli za něj rodiče. Může to mít fatální následky. Dítěti můžete prý doslova zkazit život.
V první řadě je zapotřebí vědět, co dítě baví. Rodiče by také měli zvážit, jestli je jejich potomek studijní typ. Pokud ne, není prý dobré „cpát“ ho za každou cenu na maturitní obor. Výběr střední školy může být obrovský problém. Rodiče by ho rozhodně neměli nechávat na poslední chvíli. Ale sem tam se takoví najdou, a to z různých důvodů. Prvotně musí mít rodič a hlavně dítě jasno, jestli je studijní typ a chce pokračovat dál ve studiu na vysoké škole, jestli má na základní škole jedničky, dvojky, tak je jasně studijní typ a patří na gymnázium nebo na nějakou lepší školu, kde se očekává, že většina dětí míří dál na studia na vysoké školy.
Se čtyřkami na střední raději ne
Pokud dítě není vyhraněně studijní, základkou proplouvá s trojkami, sem tam se čtyřkou, tak je podle odborníků důležité zvážit, jestli dítě dát na maturitní obor a jít do rizika. Může se totiž lehce stát, že maturitu po čtyřech letech na střední nezvládne a skončí bez středního vzdělání. Podle pedagogů se o tom moc nemluví, ale riziko, že ratolest zůstane bez střední, je skutečně poměrně vysoké. Odborník uvedl, že ještě před pár lety existovali rodiče, kteří na maturitní obory své děti nutili, přestože na vysvědčení nosily trojky, dokonce i čtyřky. V dnešní době už prý rodiče nemají takový strach posílat děti na „učňáky“. Vždycky existuje varianta poslat následně studenta na dvouletou nástavbu, kdy k výučnímu listu získá i maturitu.
Nutit dítě nemá smysl
Je také důležité, aby si ratolest vybrala sama. Neměla by se do určité školy nutit třeba jen kvůli tomu, že si do něj rodiče projektují své nenaplněné ambice a podobně. Souvisí to hlavně s tím, že školu nemusí dodělat. Děti to nebude bavit, takže samy v sobě nebudou mít motivaci, proč by ji měly dodělat. Patnáct let se nepovažuje za nízký věk na to, aby se člověk rozhodl, co bude dělat celý další život. Je ale pravda, že někdo má jasno už od deseti let a někdo ne, proto jde spousta lidí na gymnázium, protože v patnácti nevědí, co chtějí dělat. Na druhou stranu by v patnácti měli mít představu. Pokud si potomek školu vybere sám, pak je to nejlepší, co se mohlo stát, chtějí ji dodělat a záleží mu na tom.
