Těžké časy vždycky prozradí člověku i společnosti, co v nich je. A ukážou to nejlepší i to nejhorší v nich. Koronavirová doba není jiná. I ta ukázala v tom lepším případě ochotu pomáhat, solidaritu i zájem obyčejných lidí. V tom horším případě ale lhostejnost, pasivitu a nekompetentnost mnoha jiných. Často těch, kteří o osudu společnosti rozhodují.
Totéž ale platí o firmách. Ty se mnohdy dostaly – ne svou vinou – do těžké situace. Zaměstnance měly přinejlepším na ošetřovném, v mnoha případech i v nemocnici. Omezené bylo buďto jejich fungování, nebo fungování dodavatelů. A při chaotickém vládním rozhodování a kompenzacích je vcelku pochopitelné, že je namístě nejistota, ba přímo strach. Co zase příště schválí?
Kromě toho se musí firmy navíc potýkat s hygienickými nařízeními i s povinným testováním. A při tvrdém lockdownu, který sice vláda nyní nepodporuje by šlo na čas takříkajíc do kopru všechno.
Opravdu, není co závidět – a že je závist často označována za jednu z typických českých vlastností. Firmy se nyní musí potýkat s tolika problémy jako nikdy za posledních třicet let. Navíc ve státě, kde slovní spojení „daňová stabilita“ zní jako cizokrajný výraz, který si pomalu člověk musí vyhledat ve slovníku cizích slov.
Společnosti to zkrátka nemají vůbec lehké. A přejme jim, aby se ze současného období, pokud možno, dostaly v kuse. Jen máloco je tak těžké jako sebrat odvahu, nápad a kapitál a jít s kůží na trh. Jenže právě současná doba takovým činům nepřeje. Spíše hrozí tím, že z nás i tu pověstnou kůži sedře.
Speciál vychází 31. května jako součást tištěného vydání PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku.
