Není to tak dlouho, co jsem zaslechl od kamaráda zajímavou úvahu. Nemá sice vysokou školu, nicméně má příjemnou práci, kterou může na počítači vykonávat z domu. Přesto se mezi řečí zmínil, že by dítě v žádném případě nedal na gymnázium. To už spíše na „učňák“. Zajímavá myšlenka, uváží-li člověk, že gymnázium má pomoci k vysokoškolskému studiu, a tudíž lepšímu uplatnění.
Nebo je to trochu jinak? V českém prostředí se dají často vypozorovat dva extrémy. Jeden tvrdě prosazuje vysokoškolské vzdělání. Druhý naopak velebí vzdělání technického zaměření nebo řemesla.
V tomhle případě se onen kamarád rozhodl spíše pro druhou cestu. A nemusí to být špatná volba. Kromě toho, že ne každý má hlavu na osmnáct či více let trávených na škole, ne každý rovněž chce čekat na praxe až do věku univerzitního. Střední odborná škola nebo učiliště se tak mohou jevit jako solidní volba.
A co je důležité, ne vždy musí platit rovnice – máš vysokou, máš uplatnění v oboru. Důležitější než vzdělání jsou znalosti a přístup. Stejně jako to, zda práci chceme vykonávat kvalitně. Navíc při pohledu na nabídky úřadu práce se nesetkáme ani tak s požadavkem vysokoškolského, jako spíše středoškolského, nebo učňovského vzdělání. Ostatně rovněž nejeden manažer se dostal na vrcholek firemní hierarchie bez titulu. Ten sice vypadá hezky, o schopnostech člověka ale nutně vypovídat nemusí.
A jaký je tedy rozsudek? Smířlivý. Ani jedna volba mezi vzdělávacími směry není špatná. Při dobrém výběru oboru a zájmu o něj člověk zaměstnání sežene. Pak už je jen otázkou, zda se ho podaří udržet. To už ale není problém školy nebo jejího typu…
Speciál vychází 31. května jako součást tištěného vydání PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku.
