Už druhá „covidová“ fotbalová sezóna je za námi. I tato byla termínově poznamenaná, výpadek přišel tentokrát na podzim, kdy se v jeho důsledku konala prosincová „prodloužená“. Jaro až na pár odložených zápasů už probíhalo vcelku standardně. Přesto měly loňské dozvuky promítnuté do nižšího počtu účastníků pro eskáčko zásadní dopad. Kdyby se totiž hrálo normálně v šestnácti týmech, znamenalo by třetí místo účast v baráži o první ligu. Jenže na „kdyby“ se nehraje ani v historii, ani ve sportu.

Po letním průvanu v kabině, kdy došlo k poskládání kádru podle představ trenéra Pavla Šustra, se dal rozpačitý start poměrně očekávat. Jakmile se ale hráči na hřišti sžili a respektovali pokyny z lavičky, začalo se herně i výsledkově dařit. Pohříchu ovšem převážně na venkovních hřištích.

Proč to doma nešlo, si nikdo nedovede vysvětlit. Jak poznamenal bývalý kapitán týmu Aleš Schuster, prozření v tomto bodě by možná znamenalo výhru ve druhé lize a přípravu na tu nejvyšší. Přestože Šustr pročistil hráčům psychiku a posílil zdravé sebevědomí, kterého má sám na rozdávání, udržet stabilně vítěznou vlnu se nepodařilo.

Je znát, že po několika sezónách se klub definitivně odpoutal od rysů amatérského fotbalu uplatňovaného ještě ve třetí lize a osvojil si profesionální návyky. Mezi ně patří důraz na vyhledávání mladých neokoukaných talentů, kteří mají dostatečnou motivaci se prosadit, ukázat svoje možnosti, a tím se pak posunout dál ve vlastní fotbalové kariéře. Pro klub to má pak nejen sportovní, ale i ekonomický efekt.

Klasickým příkladem může být takový Solomon Omale, který už po podzimní části, v níž se zpočátku postupně adaptoval na nové prostředí, zamířil na testování do klubu první ligy. Sice se ukázalo, že na skok výš ještě tento fotbalista především po taktické stránce neuzrál, ale ukázal cestu, na niž se vydává i prostějovský klub.

Šustr tým pozvedl především důsledností a přísností při vymáhání herní kázně a maximálního nasazení. Proto si soupeř nemohl být do posledního hvizdu jistý výsledkem. Vystupňovaný tlak v závěru nejednou přinesl bodový efekt, naopak nedocházelo ke zbytečným ztrátám dobře rozehraného utkání.

Profesionalita má však i své stinnější stránky. Loajalita ke klubu už není na takové úrovni, jde už spíše o byznys. I proto se nelze divit, že úspěšný trenér překypující ctižádostí nehleděl na stávající smlouvu a při první zajímavé nabídce zkouší trenérské štěstí jinde. Jestli se příliš neunáhlil, ukáže až následující sezóna.

Každopádně po „době Machalově“, která přinesla rychlý návrat ze třetí do druhé ligy a zabydlení se v této soutěži, končí i „doba Šustrova“, která klub opět posunula dál a prokázala, že Prostějov může hrát i na špici FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY. Na jeho koncepční práci s nově budovaným týmem má nyní navázat bývalý reprezentant Jiří Jarošík.

Že to ale není vůbec snadné popasovat se s omlazeným kádrem, dokázal příklad Jihlavy, která spolu s pražskou Duklou patřila asi k největším zklamáním uplynulého soutěžního ročníku. Hradec Králové coby další z horkých favoritů na postup chytil příležitost za pačesy a už dopředu slavil návrat na fotbalové výsluní. Zaujala trojice poměrně nedávných třetiligistů Líšeň, Prostějov a Chrudim, v případě posledně jmenovaného týmu však museli být rádi, že jarní sezóna končí, jinak by Chrudim při zoufalé šňůře šesti proher v řadě ještě zachraňovala soutěž. Svoji, řekněme, standardní bilanci si zachoval Žižkov, Ústí nad Labem a Vlašim.

Mise trenérského bouřliváka Františka Straky ve Slezsku přinesla své ovoce, Třinec se nakonec umístil na deváté příčce a nechal za sebou původně solidně rozjetou Chrudim, nováčka z Táborska a ničím nezajímavý Varnsdorf. K jednoznačně poslednímu Vyšehradu, jehož sestupový osud byl dávno zpečetěn, se nakonec přidal druhý nováček z Blanska. Ten by ovšem sestoupil tak jako tak kvůli ekonomickým (ne)možnostem. Nečekaná změna trenéra v průběhu zimní přípravy se blanenskému klubu přes počáteční úspěchy nijak zvlášť nevyplatila.

Nová sezóna bude mnohem náročnější, protože v soutěži se objeví hned trojice odpadlíků z první ligy, totiž Opava, Brno a Příbram. Přidejte k tomu pražskou Duklu, Žižkov (jestliže vyřeší existenční otázky) či Jihlavu, o soupeře zvučných jmen nebude nouze. Obstát v takové konkurenci nebude vůbec jednoduché. Ale to je už zase na jiné zamyšlení.

 

 Speciál vychází 21. června jako součást tištěného vydání PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku.