Rok a půl. Tak dlouho v Prostějově působil trenér Pavel Šustr (na snímku). Nyní se s Hanou loučí, avšak i za tak krátkou dobu zanechal na Hané silnou stopu, když s týmem udělal výrazný progres. A to nejenom pouze v tabulce, kdy se eskáčko posunulo z jedenáctého místa na třetí, což je v poválečné historii nejlepší výsledek, ale mužstvo změnilo k lepšímu i tvář a styl hry. Zmínit musíme i dlouhou sérii venkovních zápasů bez porážky, která skončila až v derniéře soutěžního ročníku FORTUNA:NÁRODNÍ LIGY 2020/2021. Na prvním místě v tabulce zápasů u soupeřů to už nic nezměnilo.

* Jak byste zhodnotil uplynulou sezónu Prostějova?
„Jako celek se dá ročník vidět jako úspěšný. Samozřejmě nejvíce tomu napovídá to třetí místo, což je určitě perfektní výsledek. Ale neberu to jen z pohledu výsledkového, ale prostě, více věcí bylo dobrých a úspěšných než neúspěšných. Podařilo se nám zabudovat spoustu nových mladých hráčů, ať už to byl David Píchal, který býval dlouhodobě zraněný a nyní odehrál spoustu zápasů, v nichž se dokázal mnohem více prosazovat. Nebo třeba David Jurásek, samozřejmě Kuba Kopřiva, který měl velmi dobrou sezónu, i střelecky, Solomon Omale do toho jako cizinec dobře zapadl. U každého hráče bych mohl vyjmenovat něco, v čem se posunul. Povedlo se tým stabilizovat, to je pro nás asi to nejdůležitější.“
* Zmínil jste posun ve hře. V čem byl nejvýraznější?
„Důležité bylo, že se nám podařilo udržet odvahu a vůli ve venkovních zápasech. Kluci, i když jsme doma nebyli tak úspěšní a zaváhali v nich, když jsme vyjeli ven, a znovu jsme dokázali zápasy zvládnout. Takže tam bylo takové to týmové sebevědomí. Je ale třeba připomenout, že se nám dařilo mnohem více venku než doma, což jsme nepřijali s uspokojením.“
* Svého času jste na tiskové konferenci prohlásil, že nikdy jako trenér nejste úplně spokojený. Platí to i o konečném třetím místě?
„Tak když se podíváte na vývoj v tabulce, a co se v zápasech dělo, tak úplně spokojení být nemůžeme. Měli jsme ve svých rukách, abychom zabojovali o druhé místo nebo abychom potrápili i Hradec Králové! Vždyť v obou zápasech s Líšní i s Hradcem jsme vedli a troufám si říct, že jsme nebyli horším týmem. V dalším utkání doma s Vlašimí, který jsme nezvládli, jsme také byli ve vedení a nedotáhli jej. Kdybychom v těchto duelech uspěli, byla by šance na ještě lepší výsledek.“
* Je některý hráč Prostějova, který podle vás obzvláště „vyrostl“, nebo vás osobně nejvíce příjemně překvapil?
(zamyslí se) „Těch hráčů, kteří mě postupně překvapovali, bylo více. Nedokážu vyjmenovat jednoho nebo pár. U každého bych mohl říct o úsecích sezóny, kdy jsem si říkal ‚tak to klobouk dolů‘. A je jedno jestli to byli mladí, nebo Alda Schuster, který nastoupil po zranění. Najednou jsme si říkali, že tohle je ‚ligový stoper‘. To samé brankáři. Filip Mucha, který si držel svou výkonnost a pak ho nahradil Bártič (Michal Bárta – pozn.red.), který nás taky podržel. Takže nebudu vyzdvihovat jednotlivce. Spíš bych chtěl říct, že každý z hráčů se posunul dopředu a dokázal předvést dobré výkony.“
* Přesuňme se k vám. Čím vás zaujala nabídka Senice? Proč jste jí dal přednost před jinými z české nejvyšší soutěže?
„Především ten zájem českých týmů byl jen v oblasti mediální, ke mně se žádná nabídka nedostala, se mnou nikdo nejednal. Zadruhé ta nabídka Senice byla konkrétní, jasně daná. Klub je na začátku určitého období, kdy se chce vydat jinou cestou. Já to v trenérské kariéře považuji za krok kupředu. Současně ale musím říct, že to nebylo jednoduché rozhodování. Měl jsem v Prostějově ještě na rok smlouvu, a pořád jsem to vnímal tak, že mám za sebou jen půlku práce.“
* Uvažoval jste tedy o nabídce dlouho?
„Neříkám, že dlouho, ale spíše intenzivně. Probíral jsem si všechny plusy a mínusy. A jak říkám, jednoduché rozhodování to nebylo.“
* Hrála v tom roli i rodina?
„Ne, Senica je v podstatě skoro stejně vzdálená z Brna. Spíše to byly na jednu stranu výzvy, na druhou rozdělená práce a dobrá atmosféra v Prostějově. Tady jsem už věděl, co očekávat. V plném proudu jsme měli jednání o příchodech hráčů, posílení a změnách v kádru. Takže jsme s pány Jurou, Dudíkem a Kroupou pracovali tak, abychom na příští sezónu byli nachystaní. Jelikož mám nové výzvy rád, zvolil jsem nakonec změnu.“
* Vidíte nějakou podobnost v Senici s kádrem v Prostějově?
„Teď určitě ne. Prostějov byl tým poskládaný na pár výjimek z mladých hráčů, kdežto Senice měla doteď spoustu cizinců, zkušenějších hráčů. Podobnost tam není.“
* Jaké jste dostal v novém působišti úkoly?
„Jednoznačně stabilizovat tým. To znamená připravit ho na příští sezónu tak, abychom se vyhnuli skupině o sestup. To jsou výsledkové cíle. A samozřejmě trochu změníme i směr toho, jaké hráče hledáme. Chceme sázet na talentované hráče, v první řadě slovenské, postupně i z Čech. A poté třeba i cizince.“
* Když se ohlédnete, co vám dalo, nebo naopak vzalo angažmá v Prostějově?
„Nevzalo mi nic. Myslím si, že to byl zajímavý rok a půl. Určitě mi to přidalo další zkušenosti, hlavně s druhou ligou. Takže vše vnímám pozitivně. Poznal jsem spoustu nových lidí kolem fotbalu a je potřeba je zmínit. Jsou to lidé, kteří v Prostějově dělají fotbal srdcem. Kromě zmíněného tria je to dále Tomáš Čepa, jenž je takovou šedou eminencí a dělá spoustu práce, kterou nikdo nevidí. Byla to zajímavá zkušenost a jsem za ni určitě rád.“

 

 Speciál vychází 21. června jako součást tištěného vydání PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku.