Tiché, přesto však solidně zaplněné komunitní centrum v Konici ve čtvrtek odpoledne předem naznačovalo, že tentokrát nepůjde o akci veselou, ale naopak vážnou a pochmurnou.

Kdo prošel před začátkem přísálím, nebyl na pochybách, knížky odkazovaly k holokaustu, nacistickému Německu, koncentračním táborům. Kdo do té chvíle jen tušil, bylo mu to jasné, v Konici nenechali Mezinárodní den památky obětí Holokaustu jen tak. U jeho příležitosti připomněli děsivé události spojené s koncentračními tábory a vyhlazováním nejen židovského obyvatelstva.

„Jsme tu i z úcty k obětem holokaustu. Zároveň jsme se přišli dozvědět něco více o někdejších obyvatelích Konice,“ prozradila paní Naďa, jedna z účastnic vzpomínkové akce. Už jen začátek byl emocionální. Jaroslav Nedbal, který se ujal organizace, chtěl na úvod přečíst příběh dokreslující tehdejší události. Jenže nedočetl. „Promiňte, je to tak silné, že ne, nemůžu,“ odložil po pár řádcích text. Postupně přítomné provedl základními pojmy, připomněl i po letech děsivé názvy jako Sobibor, Treblinka a samozřejmě Osvětim. Hovořil i o tom, jak se nacistický režim snažil technickými vymoženostmi zvýšit počty zabitých lidí. Stejně tak ale vysvětlil své důvody, proč se rozhodl akci uskutečnit. „Přednáška se koná ze tří důvodů. Zaprvé jako vzpomínka a uctění obětí při výročí Mezinárodního dne obětí holokaustu. Zadruhé proto, že letos uplyne 80 let od transportu většiny židovských obyvatel Konice do koncentračních táborů. A zatřetí proto, že se mi vůbec nelíbí současné zneužívání označení Davidovou hvězdou,“ řekl publiku.
Postupně přešel k dění v Konici. Ilustroval ho na úředních hlášeních četníků, kteří měli za úkol třeba kontrolovat, zda jsou na sportovištích vyvěšené zákazy vstupu pro židovské obyvatelstvo. Posléze už se věnoval konkrétním osudům dvou židovských rodin, a sice Bock-Löwovým, kteří vlastnili obchod se smíšeným zbožím, a taky Freundovým, ti zase založili a provozovali mlékárnu. „Mě osobně hodně zaujal příběh Evy Freundové, kdy její blízcí narafičili odvedení gestapem a pak ji skoro půl roku do konce války ukrývali,“ pověděl Jaroslav Nedbal. Akci pak zakončil film O zlém snu, který podobně jako už předešlé vyprávění dostal úplně všechny. Nejeden z přítomných si během akce utíral oči. „Akce byla povedená. Šlo o důstojnou připomínku obětí. Pan Nedbal připravil program velice dobře, celý do sebe zapadal. Mělo to úroveň. A závěrečný film byl hodně silný,“ řekla při ohlédnutí vedoucí komunitního centra Jitka Klemsová.