Vedle zásadní počinů, kterými si můžeme zlepšit duševní zdraví, se pojďme ještě zastavit u denního štěstí. Jedná se o koncept, který může být banalitou, ale i příjemnou realitou, na kterou zapomínáme.
Často slýcháme lidi, jak jsou nešťastní, že mají jen samou smůlu nebo že zkrátka nejsou sami se sebou spokojení, že jim někdo ubližuje či jsou nemocní. Já se ale ptám proč? Proč to ti lidé říkají? Proč jsou nešťastni? Nebo spíše proč si dovolili býti nešťastní?
Jaký je recept na lepší život, na hezčí denní chvíle? Ono to svým způsobem není vůbec složité. Stačí si z hlavy vymazat soubor, který z nás podvědomě dělá oběť našeho žití. Tedy toho červíčka, který nám říká, jací jsme chudáci, že tohle, že tamto. A že prší a že jsme nestihli tohle a že je vlastně náš život o ničem, protože … doplňte si, co chcete.
Ačkoliv třeba nemáme někoho, s kým bychom chtěli zažít nějaký ten zážitek, tak nás to neopravňuje k tomu, abychom ho nezažili sami. Můžeme dělat cokoliv, ať už sami nebo ne. Důležité je, aby nás to dělalo šťastné. A třeba tak můžeme narazit na někoho, s kým si budeme rozumět.
Buďte pozorovatelem světa. Podívejte se, jak se jaro probouzí, jak kvetou sněženky, jak sluníčko pěkně hřeje a dny se zase prodlužují. Jak melancholická zima odchází. Uvařte si čaj nebo kávu a pusťte si pěkný film, jděte si zatancovat do klubu, jděte do kina, do divadla, do kavárny – kamkoliv. Covid už snad odchází a my můžeme dělat to, co jsme dlouho nemohli, tak si to pojďme náležitě užít, zasloužíme si to.
Každopádně proč hledáme na skutečnostech, které se nám dějí, to zlé? Proč ve všem vidíme katastrofické scénáře? Proč se bojíme cizích lidí? Proč se bojíme žít? A proč se bojíme zažívat denní štěstí? Protože nás všichni straší. Rodiče v nás probouzí pocity strachu, že jsou lidé zlí. Média nám to ukazují a nám tedy nezbývá nic jiného než žít ve strachu. Opravdu tomu tak je?
Je snadné rozlousknout tento zapeklitý fakt. Stačí otevřít své srdce. Stačí otevřít své oči. Stačí žít přítomným okamžikem. A stačí si užívat dnů, jak plynou. Užívat si dnů, jako bychom je žili jen jednou a nacházet v nich to pěkné. Vždyť vlastně každý den žijeme jen jednou. Nevrátíme jej. A to je důvod si je nekazit. Hledat na všem to pozitivní. Protože stejně nic jiného nám pro radost nezbývá.
Ono když se vlastně vymaníme z kola negativismu, tak budeme mnohem šťastnější, zdravější a milovanější. A to je dle mého názoru pěkné, protože i když se nám dějí špatné věci, tak jsou pro nás příležitostí. Aneb jak já ráda říkám, každá věc je pro něco dobrá a tam, kde se nám jedny dveře zavírají, jinde se nám další otevřou. A když na tohle nezapomeneme, tak uvidíme, jak se nám změní „celý svět“.
