Je nad slunce jasné, že se nouzový stav nějakým způsobem dotýká úplně všech. A tak se u spousty lidí objevuje averze, neklid, negace, podrážděnost, znuděnost i jistá forma útočnosti. Holt, dlouhé chvíle dovedou s námi všemi zamávat... Lidé jsou vůbec nyní rozděleni na mnoho táborů. A je to škoda, nechat se rozhodit náladou ve společnosti natolik, že to ovlivňuje nás nebo naše okolí. Je však potřeba umět v těchto stavech zůstat jen nezbytně dlouhou dobu a umět z nich vystoupit. A jak se sebou pracovat, pokud nás přepadne některá z výše uvedených nálad?

Někdy to jde více, někdy méně, ale jde to stále líp a líp. Vždy, když se dostaví nějaká forma apatie, neposednost, splín, averze, pochyby o sobě či druhých, bažení nebo jsme zkrátka „otrávení“ a napadají nás všemožné myšlenky, je potřeba z nich umět vystoupit. Stejně tak je ale potřeba si jich všimnout, protože právě všímavost neboli uvědomění je to, co nám z toho pomůže ven. Představit si to můžete jako autobus.

Díky všímavosti totiž můžete z autobusu plného těchto pocitů po chvíli svezení vystoupit, nebo dokonce nemusíte vůbec nastoupit. Uvědomění si, kdy se s námi něco takového děje je strašně důležité, protože když nás přepadne špatná nálada a prostě ji bez rozebrání necháme s námi cloumat, zbytečně nás to většinou vede jinam, než bychom chtěli. A přitom můžeme čas trávit úplně jinak než špatnou náladou a různými pochybnostmi.

Co tedy dělat, když se objeví špatná nálada?

1. Je potřeba se zastavit, možná už se vezeme v pomyslném autobusu, ale sám pro sebe si říct, co se to se mnou děje, zamyslet se krátce nad tím, co to způsobilo.

2. Najdeme místo, kde špatnou náladu, emoci, pocit po těle cítím. S emocí či pocitem dýcháme, necháme je procházet tělem, dovolíme jim prostoupit. A teď přijde to podstatné, tam, kde je cítíme nejvíce, se jich zeptáme, co emoce, pocit či třeba bolest potřebují. A buďte si jistí, že odpověď vždy přijde, jen stačí vnímat sám sebe.

3. Emoci necháme uzemnit do země (vsedě přes chodila opřená o zemi) a úplně odejít. Je namístě vždy každý prožitek rozpoznat a vědět, že vše je přechodné a pomíjivé jako třeba počasí. I to vždy odejde stejně jako naše emoce.

4. Vystupte nyní úplně z autobusu, poděkujte svému tělu za prožitky (jakoby za cestu), za to, že s vámi vždy všechno vydrží a je při vás. Usmějte se a běžte s pokorou dále, již osvobození od této jízdy i veškerých emocí.

5. Díky všímavosti – uvědomění a zastavení sebe samých dovedeme vystoupit a pokračovat v lepším rozpoložení. Stačí jen chtít. Až vás zase příště přepadne jakákoliv forma špatné nálady, vzpomeňte si na to, co jsme se spolu nyní naučili. Buď do autobusu vůbec nenastoupíte, nebo po chvíli zdárně vystoupíte.