AKTUALIZOVÁNO: Studenti „reálky“ hrad Šternberk dobyli, ale nezbořili

„To je ale hezký hrad! Co kdybychom z něj udělali ještě hezčí zříceninu?!“ To bylo první, co napadlo některé z čerstvých absolventek prostějovské „reálky“ při pohledu na šternberskou pýchu.

Vybrat si svoji výhru za druhé místo v naší soutěži O nejlepší tablo PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku vyrazila v pátek 12. srpna desítka studentů třídy 4.V RG a ZŠ Otto Wichterleho. Potkat hvězdného rodáka Davida Krejčího se nám sice nepodařilo, jinak to ale byla vydařená tečka za letošním ročníkem, který po covidové pauze navázal na předchozí úspěšné roky.

Touze maturantů urvat první místo či nějakou další cenu byl učiněn konec již 3. června, kdy bylo po měsíčním boji uzavřeno hlasování velké soutěže „O NEJORIGINÁLNĚJŠÍ TABLO PROSTĚJOVSKÉHO VEČERNÍKU 2022“. Připomeňme, že v semifinálových dějstvích se postupně představila podle výběru redakční rady plná dvanáctka nejpovedenějších tabel a bylo pouze na vás, abyste zvolili to, které vám přišlo nejzajímavější či nejvtipnější. V úvodní fázi jste jej posunuli do finálového půltuctu, následně pak během uplynulých dvou týdnů vybírali konečného vítěze i další medailisty.

Všechny hlasy jste nám posílali přes naše internetové stránky www.vecernikpv.cz, prostřednictvím výstřižků tištěného Večerníku či na e-mailovou adresu, v neposlední řadě pak SMS zprávou nebo telefonicky na číslo 608 960 042.

Že se návrat po koronavirové pauze vydařil a letošní ročník se těšil opět velkému zájmu, o tom svědčí i fakt, že tablo Střední zdravotnické školy, jež skončilo na třetím místě, získalo přes dvě tisícovky hlasů. Tento počet by přitom při posledním plnohodnotném ročníku před třemi lety s přehledem takřka stačil na celkové vítězství! A rok předtím by jej získal pohodlně.

Tentokrát se z triumfu, a to hned dvojnásobného, radovali studenti a studentky RG a ZŠ Otto Wichterleho. Pozici lídra udržela třída 6.N, jejíž tablo viselo ve vitríně Ráj drogerie na náměstí T. G. Masaryka, na stříbrné pozici skončila sousední parta ze 4.V, kterou jste mohli vidět na náměstí E. Husserla v prodejně Meduňka. Bronzová byla už zmíněná „zdravka“, konkrétně 4.A, na níž jste se mohli dívat opět ve vitríně do Ráj drogerie na náměstí T. G. Masaryka. Už s velkou ztrátou za medailovými pozicemi skončila zbývající trojice: „béčko zdravky“, „obchodka“ i Art Econ.

Slavnostní předání cen proběhlo ve středu 15. června.

A jede se na hrad

Jednou z nich byl tradičně i výlet na hrad Šternberk, který tentokrát nepřipadl vítězům, ale „až“ druhým v pořadí. Parta z „reálky“ se za historickým skvostem vydala předminulý pátek. Sraz účastníků zájezdu byl na prostějovském nádraží. Z původně třiceti studentů jich nakonec dorazilo deset, zbytek byl buď na dovolené, v práci, či nemocný. Na nádraží už na všechny čekal skutečný koráb všech silnic i dálnic ze společnosti Autobusy Konečný, která se letos premiérově připojila k našim partnerům a dopravu studentům zajistila.

Za volant usedl sám majitel společnosti, jenž se aktuálně zaměřuje zejména na zájezdy. „Firmu založil můj tatínek František, který nám stále ještě s něčím pomáhá. Z rodiny v ní děláme asi úplně všichni včetně mé maminky, manželky či vitálního tchána,“ svěřil se Marek Konečný, který cestu do Šternberka již měl mnohokrát projetou, a to nejen autobusem, ale i na kole, na němž zejména v mládí velmi rád jezdil.

Kde se vzali prevíti?

Ve srovnání s tradičním cestováním vlakem s přestupem v Olomouci jsme tentokrát na hradě byli zhruba o hodinu dříve, než tomu bývalo v předchozích letech. Tam už na maturanty čekala paní průvodkyně, která je seznámila s historií hradu i některými zajímavostmi. „Mnozí z návštěvníků jsou zvědaví, kde panstvo vykonávalo potřebu. K tomu sloužil hradní záchod zvaný prévert. Jeho obsah pak volně padal do podhradí. Jednalo se přitom o jeden z mála otvorů v jinak nedobytných hradbách. Když byl hrad dobýván, hrozilo, že právě jím se dovnitř dostanou příslušníci speciálně vycvičených jednotek. Ti se skládali z těch nejmenších a nejútlejších vojáků, kteří byli schopni se tímto úzkým otvorem protáhnout. Ze slova prévert vzniklo i jejich označení. Říkalo se jim prevíti,“ dozvěděli se studenti mimo jiné.

Pouze dekorace

Kromě výše uvedeného je zaujaly třeba starý rytířský sál i s 28 kilogramů vážící zbrojí, kterou musel unést statný, zhruba 165 centimetrů měřící rytíř, socha tzv. Šternberské madony, jež byla za války tak důkladně ukryta, že byla opět objevena až pět let po jejím skončení, několik století staré ručně kreslené mapy, na nichž mohli hledat své rodné město či vísku skrývající se pod svým historickým názvem, či konečně hradní kuchyň i s velkými „multifunkčními“ kamny.

Studentům se na hradě líbilo, ačkoliv někteří z nich museli během návštěvy překonat i drobná zklamání. „Při spatření jídla, jež bylo prostřeno na stolech, se nám začaly sbíhat sliny. Doufali jsme, že nás čeká svačina. Jenže jsme bohužel byli vzápětí upozorněni, že se jedná pouze o dekoraci,“ posteskla si studentka Alena Formánková, která naopak ocenila, že na hradě panoval příjemný chládek.

Jako na cvičáku

Do života třídy 4. V stejně zásadním způsobem zasáhla proticovidová opatření. „Stihli jsme ještě lyžák, taneční a pak byla dlouhá pauza. Nemohli jsme se všichni poznat natolik, jak bychom si třeba představovali. O to jsme raději, že si to i tímto výletem můžeme nyní alespoň trochu vynahradit,“ pochvalovala si Alena Formánková, která při této příležitosti zavzpomínala i na třídní učitelku Moniku Janečkovou. „Její hodiny němčiny vyplněné ráznými povely a zákazy byly naprosto legendární. Občas jsme si připadali jako na cvičáku,“ uvedla, čímž vyvolala souhlasné pobavení u všech svých spolužáků.

Chystají se na Vyšehrad

Drtivá většina maturantů z „reálky“ bude po prázdninách pokračovat ve studiu na vysokých školách. V jejich hledáčku se ocitly zejména olomoucká a brněnská univerzita. Najdou se však i tací, kteří zamíří do Prahy či do Ostravy. Ještě předtím však budou mít další šanci se sejít. A to i díky cenám, které získali v naší soutěži. „Zatím jsme si nevybrali pizzy z Vosíme.cz ani návštěvu letního kina. Chceme to spojit, nabrat pizzu a vyrazit s ní do Mostkovic na film Vyšehrad: Fylm. Už se těšíme,“ uzavřela Alena Formánková během zpáteční jízdy, která skončila nedlouho před polednem opět na prostějovském nádraží.

Tam jsme se i se sympatickými studenty rozloučili a popřáli jim, ať se jim v jejich dalším životě i nadále daří!