Víte, že 80 procent konfliktů pramení z očekávání? Komunikace jakožto výměna informací mezi dvěma a více lidmi je mnohdy složitější, než bychom chtěli. Pochopit se s některými lidmi je občas velice náročné a vyčerpávající, ačkoliv není divu, každý z nás vyrůstal v jiných podmínkách, zažil jiné situace, máme tedy odlišné vzorce jednání, vnímání a chápání. Namístě je proto práce se sebou, ale i s ostatními. Pojďme se dnes již potřetí společně podívat na to, jak komunikovat efektivně, abychom se vyhnuli možným nedorozuměním...
V předešlých dvou částech, které byly součástí květného a červnového Servisu (nejen) pro ženy, jsme si řekli, jak podstatné je si předem sdělit svá očekávání, co znamená projev námitky, jak používat dohodu či proaktivní otázky, ale že vždy je také potřeba být empatický k emocím druhého. Dále že tón a způsob úvodního jednání nastolí atmosféru a energii celé komunikace, jako podstatnou jsme si uvedli i zásadu otevřenosti a schopnosti umět požádat o pomoc, řekli jsme si také o „zásadě židle zákazníka“ pojednávající o tom, že o třetích lidech se bavíme takovým způsobem, jako by seděli vedle nás. Prozradili jsme si také, jak velice podstatná je zpětná vazba a že ji nemáme používat před ostatními lidmi, v neposlední řadě pak skutečnost, že není vhodné se zaměřovat na nedostatky a chyby, ale prvně vyzdvihnout pozitivní a hotové věci, až pak přejít k tomu, co není. Neměli bychom ani zapomínat na své role v životě (matka, syn, zaměstnanec, Filip s hnědými vlasy a tmavýma očima), avšak s rolí zaměstnance nebo zaměstnavatele nechodíme domů, natož pak do ložnice. Závěrem jsme si uvedli, že při každé komunikaci si musíme být vědomi své role (zaměstnanec, nadřízený, podřízený, syn, manžel, matka...), postoje (tón hlasu, způsob jednání, empatie, dohoda, očekávání), cíle a energie (čas, pozornost, kterou věnuji sobě a dotyčnému). Nyní se zaměříme na další důležité faktory v rámci komunikace na pracovišti a nejen tam.
Při každé komunikaci, když se vám v hlavě objeví nějaké domněnky, si zkuste uvědomit, zda si věci myslíte, nebo je víte. Než aby přišly na řadu pochybnosti, nebo jste třeba něco šířili a nebyli si jistí, jestli tomu tak skutečně je, tak se zeptejte. Pokud máte při komunikaci pocit, že vás dotyčný nevnímá, klidně se zdvořile zeptejte: „Vnímáš mě?“ Nebo pokud je to namístě a situace dovoluje položit odbočující otázku, zeptejte se hezky s úsměvem, abyste si ověřili vnímání druhého: „Kolik vzal Mojžíš na archu zvířat?“ Člověk se rychle dostane zpět do reality, zamyslí se, zasměje, odlehčí situaci a může pokračovat dál. Jinak správná odpověď je – od každého druhu zvířete pár a nebyl to Mojžíš, ale Noe.
Pamatujte si také, že v rámci komunikace a způsobu života (nálada, zdraví, peníze atd.) vás ovlivňuje vašich pět nejbližších lidí z okolí. Zkuste se tedy zamyslet, kdo tvoří vaše okolí. Pokud vás čeká pohovor nebo ho máte za sebou, zkuste ho brát pozitivně a beze strachu či obav. Zkuste si s ním hrát, vzít si z něj, co potřebujete, natrénovat tam, co potřebujete, inspirovat se způsobem komunikace (pokud je to možné), ale hlavně pamatujte na jedno, vždy se snažte zanechat pozitivní stopu – být příjemně zapamatovatelný. Hlavně vězte, že nikdy se nezavděčíte všem, proto si neberte osobně, pokud vás nevyberou, ale spíš si z toho vezměte ponaučení, v čem se pro příště zlepšit.
V rámci efektivní komunikace bychom se také měli vyhnout domněnkám, výčitkám, kritice, nadávkám, osočování, nálepkování. Používejte motivující věty typu „pojďme to společně zvládnout“, „pojďme si to udělat hezké“, „pojďme vymyslet něco nového“, „pojďme upravit“, „pojďme napravit“ apod. V rámci efektivní komunikace bychom se také měli snažit působit pozitivně a usmívat se. Efektivní komunikace není o monologu, ale o diskusi obou stran a nalezení vhodného řešení. Mějte vždy otevřenou mysl a snažte se na věc podívat z pohledu druhého člověka, jak ji asi vidí, chápe a cítí on a proč.
Všichni trávíme v práci většinu času, měli bychom se tedy snažit o přívětivé a přátelské prostředí, kde není problém vyřešit žádný problém. Stejně tak by tomu mělo být v osobních vztazích. Občas můžete použít i otázku, která se hodí do konverzací, když si již nevíte rady: „Co vlastně chceš?“ Avšak zvolte vhodný tón, neměl by být útočný. U této otázky se dotázaný často zastaví, a buď skutečně řekne, co chce a nechce, nebo sdělí, že neví, a v tomto okamžiku nad sebou začne přemýšlet.
Jak ale všichni víme, s některými lidmi se domluvit někdy prostě nejde, je to právě z důvodu, že každý má jiné vzorce a na některé z nás neplatí téměř nic. V tom případě zhluboka dýchejte, zkuste mít pochopení pro jejich nepochopení a zachovejte si svoji úroveň.
