Hody můžou vypadat různě. Někde se prostě postaví stůl, prodá něco zabijačkových specialit a potlachá. Jinde dorazí kolotočáři a stánky. A jsou pak takové vesnice, které přidají i kulturní program. Ochoz nabídla to vše, a ještě něco navrch. Svatováclavské vepřové hody přilákaly nejen prakticky celou vesnici, ale také spoustu lidí z okolí. Folklór, dobroty, smích a skvělá atmosféra, takové bylo sobotní odpoledne v malé vísce u Konice.
Okolo dvou set obyvatel bydlí obvykle v Ochozi. A tu a tam nějaký ten chalupář. Uplynulou sobotu se však místy zvýšil počet obyvatel obce na troj až čtyřnásobek. Aby ne, znovu se zde konaly Svatováclavské vepřové hody. A ty slibovaly nejen dobrou zábavu, ale také výborné občerstvení. Kdo to čekal, nemýlil se. Organizátoři připravili bohatý program, podařilo se jim navíc zajistit stánkaře. Nechyběly výrobky ze dřeva, pletené výrobky, hračky. Ale samozřejmě řada dobrot. Třeba marmelád – včetně těch z mišpulí, sýrových výrobků či koláčků. Ostatně hody a koláče, to prostě k sobě patří.
Přinejmenším na Hané však hody znamenají také tradice. A k nim patří třeba dechová muzika a folklór. Obojí bylo k vidění a poslechu i v Ochozi. Zatímco dechovku reprezentovala Holóbkova mozeka, jejíž předák Jiří Holub se ujal také role moderátora akce, folklór představili souboristé z Kosíře. Předvedli jak tanec, tak zpěv. Při zpěvu „Čí só hode“ nemohl být nikdo na pochybách, že v tu chvíli Ochozských. „Přišel jsem, protože jsem místní. Hlavně jsem sem dorazil kvůli dětem. Chodíme každý rok,“ uvedl pan Tomáš Veselý. „Zrovna se díváme, zda tu prodávají cukrovou vatu. A pak se chystám na gulášek,“ uvedl dále.
Občerstvení překvapilo výběrem. Od palačinek ke koláčkům, od langošů přes řízky až po klobásy. A jelikož se jednalo o hody vepřové, zabijačkových specialit bylo požehnaně: tlačenka, škvarky, prdelačka, vše bylo k mání. „Jsem zde podruhé. A to třeba proto, abych se viděla s lidmi, se kterými jsem se už dlouho nesešla. A také jsem zde kvůli dobrotám. Zabijačku u nás totiž neděláme. Navíc se vydařilo krásné počasí,“ usmívala se spokojeně paní Růžena.
A nebyla sama. Z přeplněné návsi doslova sršela dobrá nálada. Smích se ozýval ze všech možných koutů. Až bylo s podivem, že šaška a žongléra Michala Třísku původně přijalo publikum vlažně. Ukázal však své kvality, když jej dokázal rychle dostat na svou stranu a rozehřát. „Děkuji všem… třem za potlesk“ tak nemusel opakovat dvakrát.
