Tady se nějakého kompromisu asi už nedoberou. Velmi emotivní reakce vyvolal nedávný článek PPROSTĚJOVSKÉHO Večerníku „Pohoda v chatách u Ptení je pryč. Lidé sousedům nic nedarují“ o problémech v chatové oblasti v okolí říčky Romže mezi Běleckým Mlýnem a Ptenským Dvorkem.

Kamenem úrazu se stala auta a jejich parkování. Přitom se potvrdilo, že stanoviska obou táborů jsou skutečně radikálně odlišná a návrat k původnímu stavu již nebude možný. 

Spory ohledně parkování a otáčení aut nepochybně zhoršují vztahy sousedů tohoto jinak velmi klidného místa. Do redakce Večerníku se tentokrát ozvaly majitelky pozemků, které se cítily původním článkem negativně dotčeny.

„Absolutně není pravda, že nyní ohrazené pozemky řadu let sloužily všem! To je vyfantazírovaná představa vašeho pofidérního zdroje. Vždy se jednalo o výlučně soukromé pozemky, které pouze na základě svobodného rozhodnutí majitelů nebyly ohraničené, ale desítky let ‚pouze‘ označené dopravní značkou Zákaz stání s dodatkovou tabulkou udělující výjimku majitelům chat. Tato dopravní značka zde stále je a dostatečně vystihuje oprávněné přání majitelů, aby pozemky cizí lidé nepoužívali k parkování,“ rozhořčila se jedna z majitelek, jejíž rodina vlastní pozemek v chatové oblasti již více než půl století. Ona sama pak argument se zamčenou bránou znemožňující průjezd hasičů považuje za nesmysl. „I všechny ostatní chaty kolem lesa mají ploty a zamčené brány. Navíc i les je oplocený,“ zdůraznila žena, která hlavní změnu nevidí ve zhoršených vztazích, ale v tom, že přibylo aut, jejichž majitelé se podle ní domnívají, že si mohou parkovat, kde chtějí.

Její slova již výrazně méně emotivně podpořila také další dáma. „Když trochu zapršelo, měla jsem místo trávníku před chatou oraniště. Proto jsem se rozhodla svůj pozemek ohradit. Chci mít stejně hezkou předzahrádku jako ti, kteří na ní v posledních letech pouze parkovali,“ vysvětlila Iveta Buriánková, která nám na potvrzení svých slov poslala i fotografii.

Podle paní Buriánkové kromě zmiňovaného nárůstu počtu aut u ní změna nastala také v tom, 

že ona sama dříve celou záležitost příliš neřešila. „V předchozích letech jsme na chatu jezdili poměrně málo. Nyní jsme tu častěji, a tak to tady chceme mít pěkné,“ uzavřela s tím, že se snažila se stěžovateli domluvit, ale ti se jí prý už půl roku neozvali.