Víte, že 80 procent konfliktů pramení z očekávání? Komunikace jakožto výměna informací mezi dvěma a více lidmi je mnohdy složitější, než bychom chtěli. Pochopit se s některými lidmi je občas velice náročné a vyčerpávající, ačkoliv není divu, každý z nás vyrůstal v jiných podmínkách, zažil jiné situace, máme tedy odlišné vzorce jednání, vnímání a chápání. Namístě je tedy práce nejen se sebou, ale i s ostatními. Pojďme se již počtvrté podívat na to, jak komunikovat efektivně, abychom se vyhnuli možným nedorozuměním…

V minulých třech částech tohoto seriálu jsme si například řekli, jak je vhodné si předem s dotyčným říci (ať už v práci, či osobním životě), co od situace očekává, jak jsou námitky projevem zájmu, jak má vypadat dohoda a že je účinnější více než přikazování, nařizování nebo oznamování. Jak podstatná je empatie k emocím druhého, jak používat proaktivní otázky, že při sdělování špatné zprávy začneme pozitivně a až pak přejdeme ke špatné zprávě, že volba tónu nastolí komunikaci, že je dobré si otevřeně říci, co potřebuji. Také že bychom měli uplatňovat metodu „zásada židle zákazníka“, což v praxi znamená, že se o třetích lidech bavíme takovým způsobem, jako kdyby seděli vedle nás. Sdělili jsme si, jak podstatná je zpětná vazba a že by se neměla dělat před skupinou, ale o samotě. Mimo jiné bychom se po pracovní stránce neměli zaměřovat jen na to, kdo v kolektivu chybí a co není hotové, ale na to, kdo je účasten a co je hotové, teprve následně zmínit to, co je potřeba dodělat. Řekli jsme si, že pokud máte hovor se svým nadřízeným nebo podřízeným, neměly by chybět tyto body: pozdrav, zdvořilostní otázka na nastolení pozitivní atmosféry, poté dohoda, hlavní téma, očekávání, prostor na úkoly a upřesnění, námitky (podávat je kdykoliv), stručné shrnutí (nechtějme shrnutí od druhé osoby, působí to nadřazeně a podezíravě), závěr s vlídným rozloučením. K závěru jsme si pověděli, že si máme být vědomi své role, v zaměstnání máme svoji roli, ale po pracovní době jsme to my – v roli matky, sestry, manžela jsme sami za sebe…

Pojďme pokračovat dále v našem posledním díle věnujícím se této oblasti. Pamatujte si také, že v rámci komunikace a způsobu života (nálada, zdraví, peníze atd.) vás ovlivňuje vašich pět nejbližších lidí z okolí. Zkuste se tedy zamyslet, kdo tvoří vaše okolí. Pokud vás čeká pohovor nebo ho máte za sebou, berte jej pozitivně a beze strachu a obav. Pojďte si s ním hrát, vzít si z něj a natrénovat potřebné, inspirovat se způsobem komunikace potenciálního zaměstnavatele (pokud je to možné), ale hlavně pamatujte na jedno, vždy se snažte zanechat pozitivní stopu – být příjemně zapamatovatelný. A hlavně pamatujte, že se nikdy nezavděčíte všem, proto si neberte osobně, pokud vás nevyberou, ale spíš si z toho vezměte věci, na kterých se můžete poučit.

V rámci efektivní komunikace bychom se také měli vyhnout domněnkám, výčitkám, kritice, nadávkám, osočování, nálepkování. Používejte motivující věty typu – pojďme to společně zvládnout, pojďme si to udělat hezké, pojďme vymyslet něco nového, pojďme upravit, napravit a podobně. V rámci efektivní komunikace bychom se také měli snažit působit pozitivně a usmívat se. Efektivní komunikace není o monologu, ale o diskusi obou stran a nalezení řešení. Mějte vždy otevřenou mysl a snažte se na věc podívat z pohledu druhého člověka, jak ji asi vidí, chápe a cítí. Všichni trávíme v práci většinu času, měli bychom se tedy snažit o přívětivé a přátelské prostředí, kde nic není problémem a kde se dá všechno vyřešit.

Jak ale všichni víme, s některými lidmi se domluvit někdy prostě nejde, je to právě z důvodu, že každý má jiné vzorce chování. A na některé lidi neplatí téměř nic. Vy se však snažte pracovat tak, jak nejlépe dovedete.