Motto Láska prochází žaludkem zná určitě každý z nás. Ostatně bez jídla (a bez lásky) bychom ani nemohli být živi… Kdo ale dosud měl jídlo pouze jako životní nutnost, a ne požitek a dostavil se na Restaurant Day, mohl svůj názor přehodnotit. Akce totiž nabídla pestrou paletu jídel z různých koutů světa.
Ta vůně nešla „přehlédnout“. I běžně je Národní dům v Prostějově místem kulinářských zážitků, vždyť zde funguje restaurace. Právě ta se ale stala v neděli dějištěm dalšího Restaurant Day. Tedy akce, na níž se na jeden den mohou stát majitelem malé restaurace prakticky všichni, kteří se nebojí jít na trh s kůží, respektive s pokrmem nebo nápojem vlastní výroby.
Zatímco na letním Restaurant Day bylo jen jedenáct stánkařů, tentokrát byl jejich počet vyšší. A nabídka pestřejší. „Mám z toho velkou radost, že zde máme nově řeckou kuchyni. Místo houbového máme šafránové rizoto. I Bask přijel s novými recepty a výtvory. Nových jídel je tu víc,“ uvedla za organizátory Milada Sokolová, předsedkyně Okrašlovacího spolku města Prostějov.
Návštěvníci mohli během krátké chvíle navštívit hned několik zemí. Na jedné straně mohli ochutnat husu nebo lokše, o kus dál chobotnici z Chorvatska nebo baskickou kuchyni. O kus dál byly k mání vafle. Dokonce byly na výběr hned dva druhy gulášů a na své si přišli samozřejmě milovníci cukrovinek, včetně mini trdelníků. „Chodím sem za zážitky. A hlavně za dobrým jídlem,“ svěřila se Karla Matoušková. „Ráda zde navštěvuji za paní tam vzadu prodávající zde na Restaurant Day věnečky. A ty jsou taky to první, co vždycky zmizí,“ povzdechla si Karla Matoušková. Letos měla smůlu, věnečky skutečně zmizely mezi prvními.
Jinde ale bylo i po tři čtvrtě hodině od začátku na stolech stále jídla dost a dost. A to není úplně obvyklé. „Už sedmý rok se účastním. A můžu říct, že venku je to lepší vždycky. A tentokrát je fakt málo lidí, vždyť to vidíte,“ říká Libor Smital. Jeho stůl se prohýbá tradičně pod náporem baskických specialit: kroket plněný treskou, tapas, jednohubky. „Máme tady chorizo. To vždycky zmizelo během patnácti minut. Tentokrát ne,“ ukazuje na bramborový koláč, kterým odnepaměti zve návštěvníky prakticky na každém Restaurant Day. U některých stánků se dalo najít vysvětlení. „Zkusíš hmyzáka?“ znělo u „červíčkova“. Lidé spíše zkoumali, než testovali. „Ochutnáte? Nebo budete pouze fotit?“ ptal se zase naoko přísně Petr Sokol, který se jako vždy ujal přípravy chobotnice.
Návštěvníků však tentokrát dorazilo méně. „Zájem je prozatím menší. Obávám se, že lidé správně nečtou a mysleli si, že je to na zahrádce Národního domu. A své sehrála přicházející zima. Někteří kolegové mi totiž říkali, že mají od kamarádů, že nepřijdou, že zde přece nebudou mrznout. Na plakátech je přitom napsané, že se akce koná v restaurační části Národního domu, a tady je teplo,“ pousmála se Milada Sokolová. „Věřím ale, že vše, co si lidé připravili, se i prodá,“ dodala při našem odchodu. A jak řekla, tak se i stalo.
