Kdo se bojí, nesmí do lesa. A kdo se bojí davů, nesmí na Kosíř. Alespoň na Nový rok ne. Už tradicí – a to nejen pro nadšené turisty – se stal výšlap na nejvyšší kopec Hané. Vrchol Velkého Kosíře se rozhodly zdolat tisíce lidí také v neděli a rok 2023 začít tím, že udělají něco pro svá těla. A také chuťové pohárky. Večerník byl samozřejmě u toho.
Do baťůžku nějaké oblečení navrch, svačinu a případně něco ostřejšího. Na nohy pořádné boty a hurá do terénu! Takový byl plán mnoha lidí z Prostějovska a Olomoucka. Rozhodli se vyjít hned 1. ledna na Velký Kosíř. Trasa slibuje v každé roční době příjemnou vycházku, na 1. ledna ale také moře těch se stejným nápadem a zároveň dobroty na vrcholu.
To první se ale zprvu nevyplnilo, okolo deváté hodiny bylo na vršku jen pár desítek turistů a nadšenců. „Už jsme zde byli několikrát,“ říká paní Jana, která dorazila na hanáckou horu spolu s Jirkou. „Užíváme si to, ale po Silvestru je to náročné. Šel jsem spát o půl jedné. Jeli jsme do Prostějova, pak vlakem do Čelechovic. Načekali jsme se na vlak, ale dobré, užívali jsme si to,“ zmínil. Oba se shodli na tom, že čekali větší zájem. „Fakt zde bývalo asi více lidí,“ byla Jana překvapená. O kus dál se při teplotě nějakých čtyř či pěti stupňů nad nulou zahříval Miroslav Vinkler. „Mám slivovici, jasně že domácí,“ říká s úsměvem. Pochvaloval si právě malý počet lidí. „Je to tady úžasné, nikde nikdo, krásné počasí. No lepší jsem to ani nemohl čekat,“ pravil s úsměvem.
Na novoroční Kosíř neodmyslitelně patří kromě stovek a tisíců účastníků také stan s občerstvením. Letošek nebyl jiný, hasiči ze Slatinek dorazili s jelením gulášem, cigáry a pivem. „Udělali jsme asi 250 litrů guláše. A dovezli jsme čtyři přepravky cigár. Je ale otázkou, kolik toho sami sníme,“ říkal s úsměvem jeden z hasičů. Ti jsou spolu s turisty z Lutína hlavními pořadateli. Zatímco hasiči obstarávají potravu, turisté zase památku na výšlap. „Vemte si,“ obrací se na Večerník Josef Novotný. Podle něj, jako obvykle, přicházejí lidé ve vlnách. Přesto ale zatím méně než dříve. „Jiné roky tady bývalo plno hned od rána. Možná je to tím, že v nižších polohách je horší počasí. Tady je nádherně. Kdo sem vystoupal, má to za odměnu,“ usmívá se. A opravdu. Při pohledu na okolní nížiny byla všude vidět mlha. Jen na Kosíři bylo zcela jasno.
Postupem času už ale přeci jen lidé začali chodit ve větších počtech. Nejčastěji z Čech pod Kosířem a Čelechovic. Nemálo jich ale dorazilo i z jiných směrů. „Chodíme pravidelně. Vyrazili jsme z Ludéřova. Je to kousek. Pro nás je novoroční výlet na Velký Kosíř takovou rodinnou tradicí,“ pověděla žena, která svou rodinu představila jako Kabátovy z Ludéřova. Tou dobou, bylo okolo desáté hodiny, už se vrchol Kosíře plnil, vedle pěších přibývalo cyklistů. A nakonec tak mohli být spokojeni také turisté z Lutína. „Máme napočítáno 3499 vydaných medailí. Spokojenost tedy je. Když dorazí pod tři tisíce, je to špatné, když naopak nad čtyři, bereme to jako nadprůměr,“ poznamenal Vladimír Grézl.
