Hrob Jiřího Wolkera

Úklid hrobu Wolkerových probíhá v pravidelných intervalech, v tomto případě došlo k mimořádnému úklidu na základě upozornění občanů, že pietní místo je zapadáno listím. 

Mimochodem, právě dnes (3. 1. 2023) si připomínáme 99. výročí úmrtí tohoto básníka:

Narodil se 29. března 1900 v domě č. 22 na tehdejším náměstí Františka Josefa (nyní T. G. Masaryka) Ferdinandu a Zdeně Wolkerovým. Vyrůstal v harmonickém a kulturním ovzduší rodiny společně s mladším bratrem Karlem. Měl výtvarné, hudební a jazykové nadání. Hrál na housle a na klavír. Byl vášnivým čtenářem, recitátorem a rád hrál divadlo. Byl nadšeným členem Sokola, cyklistou i skautem.

V letech 1911–1919 studoval na klasickém gymnáziu v Prostějově. Zde se začal formovat jeho vztah k literatuře a umění. Výrazně jej ovlivnili profesoři Antonín Dokoupil, Jan Kamenář, Štěpán Kožušníček a Vojtěch Měrka. První básně, pohádky a příběhy začal psát už v dětství. Na gymnáziu založil studentský časopis Naše kvarta a podílel se na založení Sborníku českého studentstva na Moravě a ve Slezsku.

V Prostějově byl aktérem a organizátorem různých kulturních akcí, od besídek v Sokole přes školní akademie, koncerty a divadla po sobotní schůzky přátel v salóně Wolkerových. Scházeli se tam Ivan Sekanina, Edvard Valenta, Bohumil Svozil, Eduard Vencovský, Josef Vincourek, Běluš Krapka a další přátelé a spolužáci. Zde si četli svoje literární práce, diskutovali i provozovali hudbu. Byl také členem hudebního souboru vedeného spolužákem a pozdějším hudebním skladatelem a dirigentem Josefem Vincourkem, který některé Wolkerovy básně zhudebnil. Milým přítelem byl literát žijící ve Francii Vladimír Zelený, který navštívil nemocného básníka v létě roku 1923 Tatranské Poliance a vyměnili si několik dopisů.

Po maturitě odchází na přání rodičů studovat práva na Karlovu univerzitu v Praze. Navštěvoval také přednášky o umění a literatuře na tamní Filozofické fakultě. V Praze poznává další umělce a spisovatele. Píše různé stati a příspěvky do časopisů (např. Ruch, Kmen, Červen).
V květnu 1921 mu vychází v časopise Červen básnická skladba Svatý Kopeček inspirovaná prázdninovými pobyty na Svatém Kopečku a napsaná pod vlivem Apollinairova Pásma. Prvotinou je sbírka Host domu odrážející svět dětství a chlapectví i hodnoty domova a rodiny. Těžká hodina vycházející v roce 1922 je především sbírkou vynikajících balad a sociálních básní.  Patří mezi ně například básně Oči, Balada o snu, Mirogoj, Moře, Balada milostná a Fotografie. Z dalších děl můžeme uvést dramata Nemocnice, Hrob a Nejvyšší oběť.

Jiří Wolker umírá v nedožitých čtyřiadvaceti letech 3. ledna 1924 v Prostějově. Jeho dílo se uzavřelo předčasně. Umírá mlád stejně jako básníci Karel Hynek Mácha, Karel Hlaváček, Jiří Orten či náš krajan Bartoš Vlček. Právě proto je jeho poezie blízká mladým lidem. 

Jiří Wolker tak bude i nadále oslovovat další generace čtenářů a květy jeho poezie rozhodně neuvadnou stejně jako tyto verše z básně Kam půjdu?
 Možná, že zbloudím.
 V srdci i na zemi, všude lze sejíti z cest.
 Bože můj, zbloudit-li jednou mi souzeno jest,
 – dovol mi zblouditi v lese!
 Zbloudím tam krásně, zbloudím tam rád,
 zbloudím tam v mechu a kvítí.
 Jaro mi nebude ničeho vyčítat,
dám-li se vílami utančiti.