Začít nový rok aktivně? A shodit nějaký ten „špíček“? Nebo soupeřit jen tak sám ze sebou? Proč ne, řeklo si skoro dvě stovky sportovců a sportovkyň, kteří se všichni vydali do Slatinic.
Uplynulou sobotu 7. ledna se tam konal již 44. ročník Zimního běhu přes Kosíř. I když „zima“ byla přímo v názvu, počasí ji ani trochu nepřipomínalo. Na hlavy závodníků a závodnic ze širokého okolí totiž pražilo po celou dobu sluníčko. A Večerník byl u toho!
Ve Slatinicích to dopoledne vypadalo nezvykle klidně. Jen tu a tam nějaký pejskař nebo běžec. Zdání však klamalo. Za hlavní lázeňskou budovou se už rozcvičovali a rozběhávali běžci a běžkyně. Někteří se naopak „házeli“ do klidu, jiní se po čase zdravili a popřáli si rovnou vše nejlepší do nového roku. „Vyfotíte si nás?“ vyhmátne si Večerník během chvilky muž. A rázem měl fotku s kamarádem.
Většina lidí každopádně dorazila v dobré a družné náladě. „Jsem zde už poněkolikáté. Mým cílem je hlavně si to užít, ostatně jako každý rok,“ uvedla Monika Poluhová. „Je to tu moc fajn, první závod roku,“ dodává s úsměvem. Je vidět, jak se těší na to, až se poběží. O kus dál se protahuje postarší žena. I ona si chce hlavně závod užít. „Jelikož už je mi hodně let, tak mám cíl jediný, a sice doběhnout ve zdraví až dolů. Ale běhám, zde už jedenáct či dvanáct let,“ směje se. Představuje se jako Eva Dvořáková. Trasu každopádně dobře zná, počasí jí pak udělalo radost. „Prima, výborné. Horší by bylo bláto. My zadní musíme opatrně a ti vepředu to snad zvládnou. Je to pro mladé i starší závodníky. Je moc fajn, že taková akce je,“ poděkovala na dálku organizátorům. Ti měli trošku skluz se začátkem závodu, který se musel posunout asi o patnáct minut. Lidé se totiž hrnuli na registraci, někteří ji zvládli až na poslední chvíli.
Nakonec se ale všichni vměstnali na start. Před výběhem je pořadatel závodu Josef Vozňák poprosil o minutu ticha za Květoslava Křížka, v jehož memoriál se v posledních letech závod proměnil. Pak už se odstartovalo a masa běžců vyběhla. Čekala je více než deset kilometrů dlouhá trasa, v drtivé většině po nezpevněných cestách. A když přes Kosíř, tak přes Kosíř. Jakmile byli běžci z dohledu, dostalo se na děti. Ty běžely ve třech kategoriích, v té nejmenší se některá závodňata doslova batolila. A zde podali pomocnou ruku rodiče. „Předčilo to mé očekávání, přišlo opravdu hodně závodníků, zejména dětí si přišlo hodně zaběhat. A protože nikde není sníh, dorazili i ti, kteří by jindy byli touto dobou na lyžích. Doufám, že budou všichni spokojeni,“ uvedl Josef Vozňák.
Dlouho předtím, než doběhli první dospělí, měly už děti rozdané medaile. Oceňovaly se odděleně dívky a chlapci, cenných kovů se tak dostalo velké části závodníků. A všichni obdrželi dobroty, třeba tyčinky. „Pojďte si rozebrat, přece si to neponeseme domů,“ vyzval stydlivější z dětí nebo ty, které by se snad bály o štíhlou linii. Nějakých dvacet minut nato už dobíhali první závodníci. První dorazil Tomáš Křivohlávek (exkluzivní rozhovor čtěte na straně 28 – pozn.red.) před Markem Svobodou a Janem Nesetem. Mezi ženami skončila první Eva Klimentová následovaná Pavlou Závodnou a Terezou Nesetovou. Pěkného času ale dosáhla i Eva Dvořáková. V sedmašedesáti letech patřila k nejstarším účastníkům. Přesto dokázala předběhnout i nejednu o generaci mladší ženu. „Je to fajn závod. Sejdou se zde jak patnáctiletí kluci, tak sedmdesátníci,“ poznamenala žena.
