Kdo je abstinent, neměl by na salaš. Tak s jistou nadsázkou mohla znít poučka na uplynulou sobotu do Vranovic. Právě zde se totiž konal další ročník koštu pálenek. A bylo opravdu z čeho ochutnávat. Kdo navíc dorazil, mohl se těšit třeba i na tlačenku nebo sekanou. Hlavně však na přátelskou atmosféru menší akce a domáckou pohodu.
Kolem salaše klid a skoro prázdno. Málokdo by tušil, že uvnitř právě probíhá košt kořalek, které lidi piplali, aby se s nimi později mohli pochlubit známým a sousedům. Uvnitř už je ale o poznání živěji. Přicházím později, košt už dávno začal. A zvesela pokračuje dál. „Dal bych si tuto,“ ukazuje muž doprostřed krátké řady lahví. Na jednom konci a uprostřed jsou ty s pálenkou, čirá tekutina. Na druhém konci je několik pestrobarevných lahví, tedy likéry.
Trio žen, které se pohybují okolo lahví, se nestíhá otáčet, zájemců o košt je zkrátka hodně. A to přesto, že vzorků nebylo ani dvacet. „Dohromady přesně šestnáct, což není žádná hitparáda. Máme pět likérů, zbytek jsou kořalky,“ prozradila za organizátory Ivana Hasalová. I ona má napilno, lidé za ní chodí s hodnocením. Akce není jen o ochutnávání nebo pití, přednost má kvalita. Takže vzít, přivonět, ochutnat a jde se na to.
Výběr je velký: švestka, hruška, meruňka, do toho likéry. „Podle mě je největší rarita trnkový likér, který z toho vyčnívá. Nasbírat trnky na likér, to už je opravdu mravenčí práce,“ říká Hasalová v přestávkách, kdy nevyřizuje hodnoticí aršíky. O kus dál už se nejen koštuje, ale i ochutnává, dorazilo totiž také téměř deset vzorků sekané. Prim ale hrají pálenky. „Je dobrá, kvalitní. Škoda že je nás málo. Sešly se jen Vranovice-Kelčice. A je trochu slabší účast,“ posteskne si Petr Piňos. I tak je ale v dobrém rozmaru. Sám také svou troškou přispěl. „Dával jsem hrušku a manželka likér,“ říká.
Devatenáctý ročník koštu proběhl v atmosféře klidu a pohody. V minulosti ale byla akce větší. „To víte, asi to je taky tím koronavirem. Lidé si zkrátka řekli, že nikam vlastně chodit nemusí, že to nepotřebují,“ říká mi jeden z účastníků. Ivana Hasalová zase vzpomíná, jak to vypadalo dříve. „Prvních patnáct ročníků se konalo ve velkém na motorestu. To se scházela spousta vzorků, klidně přes sto,“ zapátrala v paměti.
