Město Prostějov se dříve mohlo pyšnit označením „Hanácký Jeruzalém“. To připomínalo, že zde bydlí početná komunita židovských obyvatel. Během druhé světové války však byli i tito lidé transportování do německých nacistických vyhlazovacích táborů. A zpátky domů se jich vrátil jen zlomek. Aby se na hrůzy holokaustu, a hlavně na jeho oběti nezapomnělo, pořádá Tereziánská iniciativa každoročně po celé republice Čtení jmen obětí Šoa. A také letos se do něj zapojil Prostějov.
V Prostějově akci organizuje spolek Hanácký Jeruzalém spolu s muzeem. Právě před jeho budovou se čtení uskutečnilo. Šlo o nepřerušované čtení jmen obětí s tím, kdy se tito lidé narodili a kdy a kde byli zavražděni. „Připravili jsme seznamy. Jeden je z Tereziánské iniciativy, další pak obsahuje jména lidí, za něž letos uložíme kameny zmizelých,“ uvedla za spolek Jana Gáborová.
Chmurnou atmosféru navíc dotvořily i vzpomínky na konkrétní osoby. „Liana Beamtová byla narozena v roce 1930 a Pavla Beamtová v roce 1935. Můj tatínek byl taky ročník 1935 a byl soused těchto dvou sester. Jeho starší sestra byla kamarádkou Liany a on měl za kamarádku Pavlu. Bydleli spolu v jednom domě ve Svatoplukově ulici v Prostějově,“ prozradila ředitelka muzea Veronika Hrbáčková, která figurovala mezi lidmi, kteří četli jména obětí. A dodala. „Tatínek mi vykládal, že je provázel do transportu na nádraží. Tehdy netušil, že je tam doprovází naposledy, že už se nevrátí. Že si celá rodina poschovávala své cennosti, třeba obrazy po sousedech a po okolí. A tatínek vždy říkal, že ta Pavla, Pavlínka, byla opravdu moc krásná,“ doplnila.
Akce se kromě zástupců muzea nebo spolku Hanácký Jeruzalém zúčastnili třeba také studenti a studentky. „Jen jak jsem viděla data narození a viděla jsem, že tam byli lidé narození ve stejný rok jako moje babička a děda, uvědomila jsem si, že kdyby mezi nimi byli moji prarodiče, tak bych dnes tady nebyla,“ svěřila se Večerníku po čtení Kateřina, jedna ze studentek.
