Po vernisáži následovala beseda pro milovníky fotografa Roberta Vana, kterou si v zaplněném přednáškovém sále Národního domu nenechala ujít spousta jeho příznivců. Tam na ně čekala velmi zajímavá beseda, v rámci večera plného radosti a pozitivní energie s člověkem, který se vypracoval až na úplný vrchol fotografického umění. V první části došlo na poutavé autorské vyprávění životních peripetií, na což volně navázala beseda s účastníky. Kdo si vystoupení světoznámého fotografa nechal ujít, tak má čeho litovat, protože tento bělovlasý brýlatý muž se širokým úsměvem a rozevlátými gesty se nebojí být středem pozornosti.
Už od první minuty bylo jasné, že beseda nebude jen životopisná, ale především vtipná a doplněná řadou historek z mládí i pozdějšího života. Návštěvníci se tak dozvěděli o tom, jak například v mládí autorova babička pravidelně pekla pětikilový chléb, u kterého vždy padala i řada sprostých slov. A tak došlo na nákup velmi pofidérního ruského stroje, jenž měl výrobu ulehčit. „V rychlosti s robotem a ručně je přesně i rozdíl mezi fotografií. Já ji mám rád ručně dělanou, protože ta vám vydrží všechno. Přežila války, různé přírodní katastrofy, zatímco ta digitální za pár let vybledne,“ popsal Robert Vano.
