Den větru slavil i větrník v Drahanech

Již potřinácté se na větrných elektrárnách po celé České republice uskutečnil den otevřených dveří. Letos se fanoušci větrné energie dočkali v sobotu 17. června. Veřejnosti se otevřela i elektrárna u Drahan. Načerpat vědomosti o větrníku, který dominuje Drahanské vrchovině, přišlo okolo sto zájemců.

Brněnská společnost, jejíž zástupci Iva Šťastná a Karel Chlup se ujali průvodcování, jich vlastní v České republice celkem 14. A právě 2 z nich stojí u Drahan. Veřejnost pozvali na větrník postavený v roce 2006. Firmu tehdy stavba vyšla na 81 milionů korun.

„Častý dotaz je směřován k ukotvení stavby. Ve zkratce, betonová základna má asi čtrnáct krát čtrnáct metrů, její hloubka je dva metry, čemuž se mnoho lidí diví. Je to ale naprosto postačující, opravdu nehrozí, že by větrník spadl,“ popsal překvapivě nehluboký základ Karel Chlup. Výška stožáru, který váží 231 tun, je 105 metrů. Jedna lopatka měří 45 metrů, všechny tři dohromady mají hmotnost 36 tun. Dalších 68 tun váží gondola.

Aby mohl větrník roztočit lopatky, musí mít vítr rychlost nejméně 3,5 m/s. „Když rychlost dosáhne 25 m/s, což je hranice, větrník se automaticky zastaví. Ideální je rychlost 13 m/s. Musím říct, že Drahany jsou pro nás jedinečné, fouká tady totiž v podstatě neustále,“ smála se Iva Šťastná. Její slova potvrdila i jedna z návštěvnic. „Když se vracím z práce domů, koukám, že se větrník netočí. Takže honem rozdělat oheň a grilovat. Není to zrovna často,“ potvrdila renomé dobré instalace.

Ani ta neproběhla jen tak. „Rok dopředu a rok po spuštění provozu jsme museli monitorovat, jaký dopad by mohlo mít spuštění elektrárny na zvířata, ptáky, netopýry. Ukázalo se, že je to v jejich životech nijak neomezuje,“ doplnila Iva Šťastná.

Elektrárna má životnost 20 let a tak je třeba se o ni pravidelně starat. Firma provádí každý týden kontrolu zázemí, jedenkrát měsíčně se technici vydají nahoru, dvakrát za rok probíhá velká údržba, jednou za tři roky kontrola lopatek. „Větrník funguje jako bleskosvod, často některou z lopatek trefí blesk a poškodí ji. Nejsou vzácné ani velké, doslova vykousnuté kusy. To už je oprava složitější, na lopatku se nasadí klec, která po ní pomalu přejíždí a osádka záplatuje. I když je v tu dobu lopatka ve vertikální poloze, je to dost adrenalin. Takže na tuto práci využíváme i horolezce,“ vysvětlil princip Karel Chlup. Jen pro zajímavost, při plné výrobě dosahuje větrník rychlosti až 270 km/hod. Byl by tedy skvělou atrakcí coby centrifuga. Ovšem pokud by v útrobách lopatky takový adrenalin někdo přežil.

Návštěvníci se na sám vrchol nepodívali. Důvod byl velmi prozaický, komplikovaný přístup. Cesta výtahem trvá pět minut, další kus je nutno vystoupat po úzkých žebříčcích a chvílemi se i plazit. Navíc na gondole není zábradlí a tak je pohyb po ní velmi nebezpečný.

Drahanská větrná elektrárna za svůj větrný život vyprodukuje tolik energie, na kolik by klasická tepelná elektrárna potřebovala 90 tisíc tun uhlí, což je 1 800 plně naložených vagónů. Do ovzduší se díky ní nedostane 100 tisíc tun CO2, na jejichž odstranění by muselo „pracovat“ 800 hektarů vzrostlého lesa. „Stále jsme přesvědčeni, že větrná energie má budoucnost. Na rozdíl od té solární totiž nezabírá cennou půdu,“ zakončila Iva Šťastná.