Ani vytrvalý déšť neodradil uplynulou neděli odpoledne návštěvníky zámku v Čechách pod Kosířem. Tamní Hanácká ambasáda pro ně přichystala vzácnou podívanou v podobě kování koní za studena. V hlavních rolích se představil mistr kovářského a podkovářského řemesla Jiří Spurný mladší, bělouš Mauri a jeho majitelka Petra Kapecová.

Na Hanácké ambasádě v Čechách pod Kosířem si běžně můžete prohlédnout výrobky glétovaných řemeslníků. Ale tentokrát si pro malé i velké návštěvníky připravila živou ukázku starého řemesla. Zájemci mohli v neděli odpoledne na zámeckém dvoře na vlastní oči vidět, jako se kovají koně metodou za studena. Navíc se dozvěděli zajímavosti o tomto způsobu kování, svézt se na koni a na ambasádě si zasoutěžit například ve vědomostním kvízu, poskládat puzzle a další.

Jiří Spurný mladší pochází z rodu, kde se kladivo a kovadlina dědí již několik generací. Protože se učil od mistra, svého tátu, je dnes odborníkem na slovo vzatým. Jeho rukama už prošly tisíce koňských kopyt. Kovář je totiž něco jako lidský ortopéd. Musí umět koně ostrouhat a okovat tak, aby eliminoval možnost následného kulhání ošetřeného zvířete. Musí umět srovnat nepravidelný růst kopytní rohoviny, najít podkovy, které zvířeti budou sedět. „Okovaný kůň méně přetěžuje pohybový aparát. Proto kromě úpravy bosého kopyta musíme umět i podkovat koně pro jejich různé potřeby, ale i pomoci jim při problémech na pohybovém aparátu či nemoci kopyt,“ vysvětlil kovář, pocházející ze Smržic. Takzvané kování za studena spočívá v upevnění hotové podkovy. Její tvar pak lze měnit už jen minimálně, třeba broušením. „Stará podkova se sejme odseknutím podkováků odsekávacím nožem a kladivem a vypáčením štípacími kleštěmi. Kopyto se musí vystrouhat, a pak teprve mohu koni připevnit novou podkovu,“ ukázal názorně.

Klasické kování za tepla znamená pro hodně zvířat i jejich majitelů stres. Rozpálená podkova se přiloží na kopyto a podle otisku se případně provedou úpravy, než se přitluče. To vše ale provází zápach připálené rohoviny, což na živé tvory mnohdy působí hodně negativně. Proto zvolila studené kování i Petra Kapecová, majitelka dnes 23letého lipického valacha Maurise Neapollitana XIII-2.

„Mauri je už důchodce, ale aktivní. I proto se stále kove, jeho kopyta nejsou z nejkvalitnějších a bez podkov by mohl přijít k úrazu,“ hladila bílou hlavu s velkýma hnědýma očima. Zatímco Mauri nehybně stál, odpovídala Petra na nejrůznější otázky. Zájemci se tak dověděli, že kůň pochází z maďarského Státního a hřebčín lipicánů v Szilvásváradu, v jejím vlastnictví je 11 let a pro své exteriérové vady se nemohl stát plemeníkem. „V očích je mu vidět příliš mnoho bělma a v létě se mu v srsti objeví černé skvrny. To vše jsou vady, pro které jít do chovu nemohl. Navíc se ve čtyřech letech při výkonnostních zkouškách zranil, když táhl sulku. Zkoušky nedokončil, a tak bylo rozhodnuto o jeho kastraci,“ doplnila majitelka, která svého důchodce bere na vyjížďky třikrát týdně. Dětem také připomněla několik zásadních věcí, mimo jiné to, že cizí koně se bez svolení jejich majitele nikdy nesmí krmit. „Kůň neumí zvracet, a když sežere třeba řepu, kterou mu někdo v dobré víře naháže do výběhu, nemusí následnou koliku přežít,“ varovala.

Jiří Spurný si také postěžoval. I když v jejich rodině i následníky vychovávají, podkováři a kováři vymírají. „Koní je pořád víc a víc, nás míň a míň. A když máte jednoho koně strouhat a kovat co 6 až 8 týdnů, snadno si spočítáte, že jsem pořád v jednom kole,“ posteskl si.