Průměrná česká domácnost spotřebuje až čtyři pětiny energie na vytápění a ohřev vody. Nejjistějším, ale také finančně nejnáročnějším způsobem úspor je komplexní zateplení budov s výměnou oken a vyregulováním otopné soustavy v domě. Dosažené úspory se pohybují mezi 30 až 50 % tepla na vytápění. Záleží samozřejmě také na tom, v jakém stavu byl původní plášť budovy a okna.

Termoregulační ventily na radiátorech už patří k základním regulačním prvkům soustav v domech. Hlídají za nás nastavenou tepelnou pohodu v místnostech a tlumí vytápění s každým tepelným ziskem v místnosti (při nadměrném oslunění, při pobytu více osob, při provozu elektrospotřebičů apod.).

Udržování nastavené teploty je zajištěno vzduchem proudícím okolo teplotního čidla v hlavici ventilu. Pokud teplota v místnosti roste, teplotní čidlo hlavice zvětšuje svůj objem, což způsobuje přivírání vlastního ventilu, na němž je termostatická hlavice našroubována. Pokud teplota klesne, objem čidla se zmenšuje a tím se opět proporcionálně pootevře ventil. Termostatický ventil propustí do otopného tělesa jen tolik teplé vody, kolik je třeba pro udržení teploty, již si v místnosti nastaví odběratel.

Ztráty tepla výrazně snižují nová okna. Pokud je hned na začátku léta doplníme také žaluziemi, dobře nám poslouží už přes prázdniny. Udrží v místnostech přijatelnou tepelnou pohodu i při nesnesitelném slunečním žáru, v zimě pak mohou snížit další tepelné ztráty oken. Stejnou plochou jednoduchého okna uniká až pětinásobně více tepla než obvodovým zdivem.

S růstem cen energií se vyplatí i další méně náročná opatření. Například obložit tepelnou izolací i všechna teplovodní vedení ve sklepech a na dalších chladných místech domu. Vedle poměrně jednoduché montáže mají zmíněné izolační materiály rovněž docela přijatelnou cenu. Po každém zásadním úsporném opatření by mělo následovat vyregulování topného systému domu.

Důležitou stránkou při minimalizaci tepelných ztrát je i větrání. V létě můžeme mít okna stále pootevřena. V zimě je ale třeba otevřít celé okno na krátkou dobu a zajistit intenzivní větrání. Rychle se tak vymění vzduch, ale neprochladnou stěny, jejichž ohřátí si vyžádá mnohonásobně více energie než ohřátí rychle vyměněného vzduchu. Součet teplot stěn a vzduchu v místnosti by měl být kolem 38 °C, přičemž rozdíl mezi teplotami vzduchu a stěn by neměl přesáhnout 6 °C, abychom nepociťovali chladné sálání stěn. Zároveň by stěny neměly být chladnější než 18 °C, aby se nešířily plísně.

Radiátory zpravidla bývají umístěny pod oknem, aby mohlo do místnosti lépe proudit teplo. Proto nejsou vhodné těžké závěsy či mohutná bednění kolem nich. Nevhodné je i obložení nábytkem. Tmavý nátěr není jen neobvyklou dekorací, zvyšuje sálavé účinky radiátoru. Pro další snížení ztrát tepla můžeme mezi radiátor a stěnu místnosti umístit teploodraznou desku.