Byl to šok. Před více jak dvěma roky napadlo Rusko s plnou vojenskou silou sousední Ukrajinu. Vize „bleskové války“ velmi brzy vzala za své a díky statečnosti obránců se postup početného agresora podařilo zastavit. Přestože si veřejnost ve zdánlivém závětří české kotliny na dobyvačnou válku zvykla, rozhodně to neznamená, že v ní dnes a denně neumírají lidé a spousta lidí nepřichází o své domovy. Těm, kteří stále přežívají, již více jak dva roky pomáhá pětinásobný otec Petr Húšť, jenž o své osobní zkušenosti s humanitární pomocí v oblasti frontové linie hovořil uplynulou středu 29. května v budově Českobratrské církve evangelické v Kollárově ulici v Prostějově.
Petr Húšť se vyučil kovářem, pracoval ve sklovýrobě a podílel se i na vedení továrny. Následně se 21 let angažoval v křesťanských organizacích. Když se cítil opotřebovaný, vrátil se k manuální práci a začal pracovat jako tesař, zedník a chovatel ovcí. Z toho všeho jej vytrhl začátek války na Ukrajině. Okamžitě se s manželkou i celou svojí početnou rodinou zapojil do organizace pomoci pro napadenou zemi. O své zkušenosti se podělil s lidmi, kteří se sešli v příjemném prostoru prostějovského sboru českých bratří v Kollárově ulici. „Když jsme na začátku na Ukrajinu posílali druhý kamion s humanitární pomocí, tak někdo prohlásil: ‚Stejně se to tam někde ztratí, ta země je natolik zkorumpovaná, že to k potřebným ani nedojde‘. Zamrzelo mě to, přestože jsem chápal, že to může být do jisté míry pravda. Proto jsem se rozhodl, že pokud s tím chci něco dělat, tak na distribuci pomoci musím dohlížet přímo na Ukrajině,“ vyjádřil se Húšť, jenž do válkou postižené země dokázal vypravit neuvěřitelných 35 kamionů.
„U nás si vážím každé maličkosti“
Zároveň s osmnáctičlenným místním týmem poskytuje humanitární pomoc v oblasti frontové linie, stará se o přesídlence na Ukrajině a pořádá rehabilitační pobyty pro osoby s poválečným traumatem. „Na Ukrajině jsem zažil pocity velké euforie, kdy jsem radostí mlátil rukama do volantu, i značného zklamání. A také úzkosti. Znám rodinu, kde z pěti sourozenců tři ve válce postupně umřeli. Vždy, když na nějaký čas opouštím své kolegy, nemůžu vědět, zda je živé ještě někdy uvidím,“ prohlásil Petr Húšť, který si vždy po návratu do vlasti váží každé maličkosti, jež většina z nás považuje za banální samozřejmost.
Na Ukrajině byl Húšť dle vlastních slov mnohokrát svědkem zázraku. „Lidé často týdny přežívají ve sklepích poničených domů a v krytech bez elektřiny. Když se mi pro ně naskytla možnost nakoupit výhodně elektrické generátory, tak jsem jí využil. Jenže jsem na ně v tu chvíli neměl vůbec peníze. Ještě než jsem je musel zaplatit, doputovala od dvou vzdálených dárců přesně suma, kterou jsem v tu chvíli na ně potřeboval,“ uvedl jeden z příkladů Húšť.
