Hned dvě mláďata přivedly nedávno na svět samice zubra evropského v olomoucké zoo na Svatém Kopečku. Zahrada tak udělala další krok k záchraně těchto ohrožených největších savců Evropy. „O obě mláďata vzorně pečují jejich matky, takže půjde jednoznačně o úspěšný odchov,“
konstatovala zooložka Jitka Vokurková s tím, že svatokopecká zoo obnovila chov zubrů v roce 2013. „Od té doby se tu narodilo už sedmnáct mláďat,“ dodala Vokurková.
Na prahu vyhynutí
Domovinou zubra evropského byla Evropa a část Asie. Obýval lesní a lesostepní biotopy. Lov a devastace přirozeného prostředí ho však přivedly na hranici vymření. Ze tří geografických poddruhů (evropský, kavkazský a karpatský) se před vyhubením podařilo zachránit pouze poddruh evropský, který má dvě genetické linie. Bez příměsi kavkazské krve a s její příměsí. I zubr evropský byl však počátkem 20. století v přírodě vyhuben. Naštěstí se nacházelo několik zvířat u soukromých chovatelů.
Záchrana se daří
V roce 1925, kdy započalo jednání o záchraně zubrů, jich zůstávalo naživu asi 60. Mezinárodní chov v oborách a zoologických zahradách vyústil v letech 1952‒1966 k návratu zubrů v rámci repatriace do přírody, kde od té doby postupně narůstají jejich počty. Nyní už žije ve volné přírodě kolem 5000 zubrů, přičemž největší stáda jsou v Polsku.
První plemenná kniha
Zubr evropský je nejen přísně chráněným zvířetem, ale zasloužil se i o vytvoření první Mezinárodní plemenné knihy, která eviduje čistokrevná zvířata s případným využitím pro chov. Podle této knihy jsou pak vytvořeny všechny další plemenné knihy na ostatní ohrožená zvířata.
Největší z největších
Zubr je největším savcem Evropy. Samci dosahují hmotnosti až 920 kilogramů, samice o polovinu méně. Samice jsou březí zhruba 9 měsíců a za svůj život porodí přibližně 9 telat. V zajetí se mohou dožít v průměru až 26 let. Denní příjem potravy se pohybuje mezi 30‒60 kilogramy, přičemž potravu tvoří listí stromů a keřů, trávy a byliny.
