Třetí ročník Srazu vozidel československých pořádali o víkendu v plumlovském kempu členové Automotoklubu svazarmu ČSR. Termín museli kvůli povodním přesunout, vodě se ale nevyhnuli ani tak. Sobota byla totiž ve znamení deště. To ovšem milovníky škodovek, žigulíků, tater, volh či trabantů od návštěvy neodradilo. Ke slovu přišly také staré traktory, autobus i nákladní vozy ať už značky Avia, Liaz, nebo proslavený „Mates.“ Celkově jich do kempu dorazilo na 160.
Účastníky srazu čekala třeba BOAS neboli branná orientační automobilová soutěž. Tentokrát měřila necelých 36 kilometrů a vedla mimo jiné přes Drahany, Malé Hradisko a Protivanov. Bylo na ní osm stanovišť, na kterých posádky plnily nejrůznější úkoly. Součástí byla rovněž spanilá jízda, bohatá tombola i promítání filmů.
Největší zájem návštěvníků ale budila statická výstava aut. Nákladní vůz žluté barvy se zapřaženou vlečkou vzbudil zájem pana Viktora, jednoho z nich. „To je Škoda 706 RT, které se neřekne jinak než Mates. Já s ním jezdil těsně po vojně, a to už něco pamatoval. Dnes má nějakých šedesát let a jede pořád. Minimální údržba, motor jednoduchý jak facka, většinu problémů si člověk dokázal opravit sám. Pokud nezakáže Unie definitivně spalovací motory, Mates bude žít.“ Mates byl ve své době fenomén, a vlastně nejrozšířenější nákladní vůz, který se pohyboval na československých silnicích. Tehdejší Tatry a Pragy se primárně orientovaly na jízdu v terénu. Škoda RT byla také vývozním artiklem, jezdila v 57 zemích světa včetně Číny, Sýrie nebo jihoamerických států.
Zájmu se těšily i nablýskané Volhy pocházející z ruské automobilky Gaz. Těmhle elegantním kráskám se dodnes neřekne jinak než carevny. A carevny to také jsou ať už velikostí, motorem dva a půl litru, či čumákem, na první pohled zdvihnutým pěkně vysoko. „Je paráda, do jakého stavu to majitelé dokáží dostat. Holka vypadá, jako kdyby zrovna vyjela z výrobního pásu,“ rozplýval se nad tmavě zeleným vozem Jarek z Boskovic.
Paní Lenka byla zase plná nostalgie: „Většinu těch aut jsem buď vlastnila, nebo jsem s nimi jezdila. A dnes už jsou to skoro všechno veteráni. Třeba ten stejšn, vlastně Škoda 1202, to bylo moje vůbec první auto. Nadělil mi ho pod stromeček táta, abych po získání řidičáku náhodou někde neomlátila nového polského Fiata. Když pro něj jel, auto skoro 4 roky stálo. Vysekal ho z křoví, nasadil baterku, dofoukl kola a jel. Byl to nezmar, který po dálnici dokázal svištět i 140. Akorát jsme drželi všechny dveře, aby nás po cestě neopustily,“ zavzpomínala.
Během srazu mohli návštěvníci podpořit i spolek ŠANCE NA ŽIVOT z.s., který se stará o opuštěné kočky bez domova.
